Literární výročí: Miroslav Skála
V rubrice Literární výročí si připomeneme, že od úmrtí brněnského prozaika a dramatika Miroslava Skály uplyne 24. února 25 let.
Narodil se 6. dubna 1924 v rodině učitele. Dětství prožil v Kyjově, kde studoval reálné gymnázium. Už tehdy hrál ochotnicky divadlo i na trubku v jazzové skupině. Před maturitou byl v roce 1945 s celým ročníkem totálně nasazen na práci ve hnědouhelném dole v Kyjově.
Po válce vystudoval češtinu a ruštinu na FF MU v Brně. Rok učil na dělnické přípravce ve Velkých Losinách a v letech 1951–55 na Vojenské technické akademii Antonína Zápotockého. Poté se stal redaktorem literárně-dramatické redakce Čs. rozhlasu v Brně.
V roce 1963 nervově onemocněl a po dvouletém léčení odešel do invalidního důchodu. V letech 1970–76 spolupracoval s brněnským loutkovým divadlem Radost jako lektor a příležitostný loutkoherec.
Debutoval v časopise Blok statí o nové funkci humoru a satiry; svou první povídku vydal v roce 1959 v bratislavském Roháči. Pro divadlo Večerní Brno, které téhož roku založil s Vlastimilem Pantůčkem a Vladimírem Fuxem, psal kabaretní pásma a satirické komedie.
Psal také zábavné pořady pro Čs. rozhlas v Brně, v padesátých letech byl spoluautorem Rozhlasového měsíčníku a v šedesátých literárního magazínu Na shledanou v sobotu. Podkladem pro stejnojmenný film se stala Skálova novela Cesta kolem mé hlavy. Pro Čs. televizi napsal scénáře k filmům a inscenacím Svatební cesta do Jiljí, Chirurgové, Útěk ze seriálu.
Novela Moji dvojníci vycházela na pokračování v Brněnském večerníku a částečně také v brněnské revue Universitas. Až po autorově smrti vyšel „velký atlas malých strašidel“ Strašidlopis, jehož spoluautorem byl výtvarník Milan Zezula. V rukopise zůstává kniha povídek Malé mozkové příhody.
Příspěvek k literárnímu výročí zazní v závěru pořadu Zelný rynk, který vysíláme v sobotu 22. února.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.