„Lidé zapomínají, jak by se měli v určitých situacích chovat.“ Poslechněte si fejeton Lukáše Tesárka

Student JAMU a autor fejetonu Lukáš Tesárek
Student JAMU a autor fejetonu Lukáš Tesárek

Série letních studentských fejetonů je u konce, v posledním díle se představí student JAMU Lukáš Tesárek, který napsal fejeton Doba arogantní.

Brněnský noční život je krásná věc. Možná je to dáno tím, že je tu na každé ulici víc barů než parkovacích míst, možná zdejší atmosférou – nevím. Ale jisté je, že tady v noci poznáte nemálo lidských charakterů. „A jak už to tak asi bývá“ (což je mimochodem naprosto úžasné vysvětlení chodu věcí na světě), jen povzácnu poznáte charaktery dobré. Naopak ty špatné se vám hrdě odhalují v kvantech.

Například jeden večer jsem byl U Gluma. Nejsem si jistý, dá-li se Glumovi říkat zrovna bar, spíš nalévárna, ale o to teď nejde. Ten večer bylo vevnitř plno, a pár lidí proto postávalo venku, před podnikem. A mezi všemi přítomnými byly i dvě slečny, které seděly na patníku před vchodem. Mezi nimi a vstupními dveřmi byl celý chodník, prostoru ažaž, ale přesto se objevilo jedno individuum… no, zkrátka pán středního věku, co pocítil potřebu dívky slovně zpráskat jako koně, poněvadž z jeho úhlu pohledu mu nejspíš zavazely v průchodu. Zeptal jsem se ho, co mu provedly tak strašného, a jestli je opravdu potřeba, aby chlap jednal s ženami takhle. Načež mi bylo vysvětleno, co jsem zač a kam patřím, a že bych si měl dávat bacha, protože zdejší barman je jeho dobrý kamarád, a jestli si budu vyskakovat, nechá mě odsud vykopat. A na podobné vlně to pokračovalo…

Jiný večer jsem zase byl v práci. Dělám za barem. Bylo krátce před zavíračkou, když dovnitř vtrhla partička, v jejímž čele stál zakrslý, střapatý mladík s několika chlupy na bradě. Vysvětlil jsem mu, že budu brzo zavírat, a omluvil se, že bohužel už nenalévám. Povídá mi: „Kamaráde, však se nějak domluvíme. Necháš ještě tak dvě hoďky otevřeno a na konci večera si hezky vyděláš, co ty na to?“ Pokusil jsem se mu vysvětlit, že to nepůjde, ale po chvíli na mě spustil, že nemám tušení, s kým mluvím a koho odmítám atakdále, atakdále. Bylo to s ním ještě na dlouho.

Jindy večer – a to bylo nedávno – jsem seděl se svým kamarádem a přišla řeč na našeho pana premiéra. Ačkoli se zmiňovaným kamarádem se často názorově rozcházíme, kupodivu jsme se ve všem shodli. Totiž, že by bylo záhodno, aby panu Babišovi taky někdo pár věcí vysvětlil. Například, že trestní řízení není výsledek kampaně, ale vzniká na základě podezření. A to podezření pouze roste, pokud ho podezřelý jen tvrdohlavě popírá a odmítá mu čelit. A roste ještě dvojnásob, pokud podezřelý vymění člověka ve funkci, ze které se zajišťuje, aby se onomu podezření dostalo spravedlivého verdiktu. Pak taky, že demonstrace není koncert a že se nedemonstruje, jen když je venku hezky. A v neposlední řadě, že nežije ve státě, kde má možnost občanům vládnout, ale kde mu naopak byla uložena povinnost jim sloužit. A abych nezapomněl – mělo by se mu doporučit, aby z lidí co nejdřív přestal dělat pitomce… Jenomže ono to vypadá ještě na dlouho.

Co se tu ale vlastně snažím říct? Že zkrátka existují lidé, kteří zapomínají, jak by se měli v určitých situacích chovat. Někteří zapomínají, jak by se měli chovat k ženám. Jiným nedochází, jak by se měl chovat zákazník k barmanovi. A jsou dokonce i tací, kteří s chutí opomíjejí, jak by se měli ze svého politického postu chovat k lidem.

Nechci tímto svalovat veškerou vinu jen na jmenované jedince. Protože přesto, že se v současné době projevuje odpor pouze k jednomu takovému, pokud se i ostatním, jemu podobným, čas od času nepřipomene, jak by se měli chovat, na místo pana Babiše v budoucnosti nastoupí někdo jiný, se stejnými charakterovými vlastnostmi.

Kdo je Lukáš Tesárek?

Narodil jsem se v Mikulově a k mému štěstí jsem to stihl ještě před koncem milénia, v roce 1999 (to zrovna natočili Matrix). Studuji na JAMU Rozhlasovou a televizní dramaturgii a scenáristiku, ale jako malý jsem chtěl být popelář. Nevyšlo to, smůla. Mimo školu se věnuji hudbě. Rád chodím plavat, nerad běhat, a rád bych se věnoval cyklistice, ale mám strach, že mě řidiči na silnici nebudou mít rádi. Pracuju za barem, ale s oblibou se nacházím i na jeho druhé straně.

Spustit audio
autor: Lukáš Tesárek

Související