Lávka nad seřaďovacím nádražím v Brně-Maloměřicích je nevšední atrakcí nejen pro milovníky železnic
Nejen milovníci železnice se rádi zastavují v Brně-Maloměřicích na lávce pro pěší, která vede nad místní technickou památkou - seřaďovacím nádražím. Jednotlivé vagóny putující zdánlivě bez kontroly samostatně po široce rozvětvených kolejích jsou opravdu zajímavou podívanou. Brzdné systémy dávají vědět celému městu kvílivým zvukem ve dne i v noci, že se na nádraží stále něco děje. Mnozí Brňané možná ani netuší, odkud se ty charakteristické zvuky vlastně berou.
Vagón pohybující se samostatně po železnici obvykle nevěstí nic dobrého. Na seřaďovacím nádraží je to ale běžná rutina. V České republice je takových nákladních železničních uzlů několik. Patří k nim i to v Brně-Maloměřicích. Díky lávce, která ho překlenuje v celé jeho šíři, je možné z bezpečné vzdálenosti sledovat pohyb železných kolosů a trochu nahlédnout i pod ruce posunovačů. Je tedy dobré se kromě fotoaparátu vybavit i dalekohledem.
Nádraží má v místě lávky šířku přibližně 230 metrů. K bezpečnému překonání kolejišť dříve sloužil podchod. S výstavbou sídlišť na Vinohradech a v Líšni vznikla potřeba tato místa centrálně vytápět. Jak ale teplo dopravit z teplárny, když v cestě stojí obrovské nádraží? Výkop by byl náročný a drahý. Jako nejsnazší "bezvýkopová" varianta se ukázalo využití podchodu pro vedení parovodního potrubí. A to pak dalo vzniknout lávce, ze které lze dnes pozorovat železniční mraveniště jako na dlani.
Rozpojené vagóny brázdící kolejiště
Zřejmě nejatraktivnější podívaná je na vagóny, které si samy jezdí po nádraží. Samozřejmě jen pro oko laika. Pracovníci drah mají samozřejmě všechno plně pod kontrolou. Jezdit lokomotivou s každým vagónem zvlášť by bylo drahé a zdlouhavé. Vlak s vagóny, kde každý jeden nebo i několik v řadě je třeba připojit k jiným soupravám, je tedy lepší rozpojit a rozdělit pomocí soustavy výhybek.
Když přijede vlak na seřaďovací nádraží, je nejprve připojen k dieselové posunovací lokomotivě, takzvané "záloze". Jednotlivé vagóny nebo jejich celky jsou předem ve šroubovém oji povoleny tak, aby se daly snadno vyháknout. Lokomotivou jsou pak v pomalé rychlosti odvezeny do výtažné koleje.
Téměř pod lávkou se pak nachází takzvaný svážný pahrbek. Ještě před ním je malý domek, pracoviště vedoucího posunu, a vedle něj přístřešek připomínající čekárnu. Ten slouží posunovačům při nepřízni počasí. Posunovací lokomotiva zezadu tlačí soupravu ke svážnému pahrbku. Posunovač dlouhou tyčí naučeným pohybem snadno vyhákne povolené oje vagónů a ty po sjetí z pahrbku pokračují setrvačností dál už samy. Pomocí soustavy rychloběžných výhybek jsou pak vagóny nasměrovány na požadovanou kolej.
Aby se těžké a velké vagóny nepohybovaly jen tak bez kontroly, slouží k usměrnění jejich rychlosti soustava pneumatických brzd. Ty lze snadno poznat jako obložení kolejí na několika místech mezi drážními budovami a také díky ostrému kvílivému zvuku po najetí vagónu, který někdy bývá slyšet až na druhém konci Brna. Než vagón na brzdy najede, je automatickým systémem změřena jeho váha a rychlost. Během okamžiku počítač vyhodnotí přítlak brzd a po jejich projetí vagón pokračuje minimální bezpečnou rychlostí ke vznikajícímu vlaku. Tam ho další pracovníci dobrzdí jeho vlastními brzdami či vyrážecími klíny a připojí k novému vlaku.
Trocha zábavy pro malé i velké
Kromě té části nádraží, kde se vlaky sestavují dohromady, vedou pod lávkou také koridorové koleje. Jsou to tratě, které vedou z Brna na Blansko a z Brna na Tišnov, umístěné na straně blíže k teplárně. Tam vlaky projíždějí vyšší rychlostí. Nejeden tatínek či maminka se tady přidají ke svým dětem, aby projíždějícím strojvedoucím z lávky zamávali. Někteří je odmění buď hlasitým zatroubením nebo rozblikáním dálkových světel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
