Kunderova Kniha smíchu a zapomnění vyšla poprvé v Česku

Zatímco internetovým zpravodajstvím lomcovala falešná zpráva z Francie o smrti Milana Kundery (kdo dvakrát zemře, věčně bude živý, napsal Jan Skácel), nenápadně a jakoby zadními vrátky vstoupil 30. října na český knižní trh z nakladatelství Atlantis v Čechách dosud nevydaný Kunderův román Kniha smíchu a zapomnění.

Ve skutečnosti to byl autorův čtvrtý román (předcházely mu Žert, Valčík na rozloučenou a Život je jinde) a první, který Milan Kundera dokončil ve Francii. V překladu Francoise Kérela vyšel v nakladatelství Gallimard v roce 1979, česky pak u Škvoreckých v Torontu v roce 1981.

Na „české“ vydání Knihy smíchu a zapomnění čekali zdejší čtenáři 38 let. Je to dlouhá doba, která umožňuje, abychom si těch sedm vzájemně provázaných příběhů konečně přečetli už ne jako vzkaz velkého českého autora ze svobodné Francie nesvobodnému domovu, ale tak, jak byl od počátku zamýšlen: jako dílo, posunující vpřed (nebo aspoň variující) román jako žánr.

Je to sedmero obrazů českých životních situací z časů 70. let, ale také román podobenství a velké autorské imaginace (např. v oddílu Taminina smrt). Je to kniha, která vytyčuje tématickou podobu dalších autorových románů, v nichž neustále vzrůstá význam vypravěčských reflexí líčených příběhů, leckdy ironicky rozverných, ale o to ve svých možnostech drtivějších.

Logo|foto:Český rozhlas

Vydání z brněnského Atlantisu doplňuje hutná portrétní studie Kunderova díla z pera českoitalské bohemistky, básnířky, prozaičky a esejistky Sylvie Richterové nazvaná Idyla, kýč, smrt a krása románu. I ta si zasluhuje čtenářskou pozornost.

Domácí čtenáři dostávají v Knize smíchu a zapomnění poslední chybějící článek v české řadě románů Milana Kundery v definitivní podobě vydání tzv. poslední ruky a díky Atlantisu i ucelený soubor česky psaného díla Milana Kundery.

V Zelném rynku hovoří o Knize smíchu a zapomnění Sylvie Richterová; ukázky z románu čte Jan Grygar v režii Radima Nejedlého.