Koření do otrub, aby krávy hodně dojily. Tak se hospodařilo na plzeňském venkově

16. březen 2022

Jak dříve vypadalo hospodářství na Plzeňsku? Cenné doklady obsahují například národopisné sběry z Dýšiny nebo Radobyčic pocházející z 19. století. Uložené jsou ve sbírkách Národopisného muzea Plzeňska.

Selská usedlost se na Plzeňsku skládala ze stavení, ve kterém se nacházela sednice pro hospodáře a tzv. „vejstupek“ pro výminkáře. Pro chasu byly určené komory. K polnímu hospodářství sloužil chlív, „mařtal“, ovčín, srub, stodola, kolna, chlívce na drůbež a na vepřový dobytek. Jako hlavní stavivo se využívalo dřevo, které bylo kryto slámou. Prostory v hospodářství se na dvoře nazývaly „zásep“ – byla to chodba okolo stavení, přes kterou přesahovala došková střecha. A humna? Tak se říkalo cestě okolo zahrad.

Půda, posada a skrejš

Na půdách se ukládalo seno, otava, jetel, plévy. Obilí se uchovávalo ve dřevěné stodole. V zahradách se nejvíce pěstovaly hrušky, jabloně a švestky. Kdo byl přistižen při krádeži ovoce, byl potrestán u rychtáře pokutou! Místu pod ohništěm v kuchyni, kde byly slepice k nošení vajec, se říkalo posada. K ukládání obilí a ovoce sloužila tzv. „skrejš“ neboli špýchar.

Hospodyně na Plzeňsku brávaly koření a dávaly je do otrub nebo nápoje, aby krávy hodně dojily. Pěstovalo se včelařství a na včely se pohlíželo s větší vážností než na ostatní tvory. Včely pěstovali rolníci, učitelé i mlynáři. Zemřel-li hospodář, říkalo se, že včely také zemřou. Když se včely rojily, lidí klepali na kosu, „aby včely neutekly“.

A kolik času se věnovalo úklidu? Právalo se jednou za měsíc - v zimě v domácí kuchyni, v létě tam, kde byla voda. Ženy si vzaly kotel k řece, tam rozdělaly oheň, prádlo vypraly a u řeky hned také sušily. V obytných místnostech se podlaha umývala jednou týdně, v sobotu. Tento den byl určen pro úklid domácnosti. Mylo se košťaty a slaměnými víšky a špína se splachovala vodou.

autoři: Michaela Vondráčková , Eva Figurová | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová