Kolektivní bydlení není výplodem socialismu, přesvědčuje unikátní výstava Muzea umění Olomouc

19. listopad 2017

V Muzeu umění Olomouc začíná výstava Bydlet spolu, která vůbec poprvé mapuje kolektivní bydlení v českých zemích. Podle autorů výstavy nevzešel tento nápad se socialismu. První kolektivní domy vznikly už v 19. století v USA. Ženám v domácnosti měly usnadnit práci. Jejich obyvatelé měli k dispozici společnou prádelnu, knihovnu, tělocvičnu nebo jídelnu. Jedna z těchto staveb dodnes slouží také v Olomouci.

„Dnes když na to vzpomínám, tak je to jako noční můra. V pokoji spala dcera, já jsem se učila v kuchyňce, která byla zároveň chodbičkou metr na metr, a můj muž se učil na záchodě, kde byl zároveň sprchovací kout. Navíc jsme bydleli blízko výtahu a chodby, takže jsme slyšeli nejen výtah, ale i všechny lidi, kteří se na té chodbě setkávali, měli ji jako společenskou místnost. V podstatě jsme byli stále jakoby na ulici. Byl to horor,“ nerada vzpomíná na život v hotelovém domě Naděžda Chroboková.

Kurátorka výstavy Klára Jeništová to ale vidí jinak: „Olomoucký hotelový dům je jednou z nejvýznamnějších památek druhé poloviny 20. století, kterou v Olomouci máme. Byl inspirovaný stylem, který byl tehdy populární, takzvaný bruselský styl.“

Kolektivní domy má většina lidí spojené s komunistickou érou. První domy tohoto typu ale začaly vznikat v Praze už za první republiky. „O těchto domech se intenzivně debatuje už v průběhu 19. století ve Spojených státech, v Německu a do jisté míry také ve Skandinávii. Ta myšlenka přišla do českých zemí hned zkraje 20. století a přinesl ji tam vlastně Tomáš Garrigue Masaryk. Tehdy na toto téma přednášel a měl ohlas zejména mezi feministickými kruhy," popisuje cestu myšlenky kolektivního bydlení do českých zemí autor výstavy Hubert Guzik.

„Následně se tématu chopila československá avantgarda. Inspirovala se jednak v Sovětském svazu a jednak v radikálních levicových architektonických kruzích západní Evropy, například na německém Bauhausu. Myšlenka opět ožila za druhé světové války v podniku Baťa. Hned po válce se zhmotnila v kolektivních domech ve Zlíně a v Litvínově, který je z architektonického hlediska nejkomplexnějším kolektivním domem v Československu,“ uzavírá Guzik.

Na rozdíl od minulého režimu vznikají podle něj v současnosti podobné projekty jako součást ekologického smýšlení lidí v rámci sdílené ekonomiky.

autor: bam
Spustit audio