Klavírista Jan Jiraský, vedoucí Katedry klavírní interpretace HF JAMU

Na akademii zůstal od té doby dodnes, kdy ve funkci pedagoga předává své zkušenosti dalším talentovaným mladým klavíristům.

Jako interpret na sebe upozornil několika zajímavými projekty s širokým stylovým rozsahem. Po svém velmi zdařilém debutovém CD se skladbami Bedřicha Smetany se zaměřil na klavírní tvorbu Leoše Janáčka. Jeho kompletní sólové klavírní skladby natočil na dnešní klavír pro společnost ArcoDiva, ale také v roce 2004 v unikátním projektu Českého rozhlasu na Janáčkův klavír značky Ehrbar z roku 1876, přímo v akustice a prostředí pracovny v domku Leoše Janáčka.

Koncertně několikrát provedl s velkým ohlasem u publika kompletní Dobře temperovaný klavír J. S. Bacha, ale také 18 klavírních sonát W. A. Mozarta nebo kompletní koncertní klavírní etudy F. Chopina. V maratonu těchto doslova vrcholně náročných a odvážných interpretačních projektů spolupracuje i s orchestry a dirigenty při provádění klavírních koncertů, ale je také soubory i sólisty vyhledávaným komorním hráčem.

Během svojí dosavadní hudební kariéry se zúčastňoval většiny klavírních soutěži doma i v zahraničí (Smetanovská soutěž – 2. místo, Beethovenův Hradec -2. místo, F. Chopin Internacional Piano Competition Novi Sad – 1. místo, Karlovy Vary Internacional Piano Competition -1. místo, Century Art Competition Kiev – 1. místo a další). Stal se v roce 1999 držitelem Ceny Classic Českého hudebního fondu ve dvou kategoriích jako talent a interpret.

Budova JAMU |foto: Festival Janáček Brno

Podle svých slov se Jan Jiraský vyznává k tomu, že měl štěstí ve své době studií na osobnosti. I když měl blíže k rockové a popové hudbě, díky profesorce Vlasákové vniknul do světa tzv. klasické hudby. Za studií na JAMU také dostal mnoho příležitostí k prestižním koncertním příležitostem s předními orchestry. Dnes se ke studentům bohužel takovéto příležitosti dostanou vzácně. Pozitivně hodnotí Jiraský také spolupráci s pedagogy na fakultě navzájem, student si může z pedagogů vybrat, což vede k vetší pluralitě názorů.

K Janáčkovi, i když je dnes pokládán za jeho předního interpreta, neměl od počátku vůbec vztah. „Odradil mě od něj hrozný zážitek z dětství, kdy mě rodiče vzali do divadla na představení Její pastorkyně. Jako dítě z absolutním sluchem jsem z těch harmonií dostal strach. K Janáčkovi jsem našel cestu až za studií přes koncertní rapsodii Taras Bulba s fantastickými harmonickými obraty."

Vzpomínali jsme také na dobrodružný projekt natáčení kompletního klavírního díla Leoše Janáčka na jeho historický klavír pro Český rozhlas. Posluchači se dozvěděli o neuvěřitelných technických pomůckách při realizaci této raritní nahrávky.

Jiraský velice oceňuje obrovskou profesionalitu zvláště českých dirigentů. Vzpomíná na spolupráci s Jiřím Bělohlávkem. S ním provedl třetí klavírní koncert od Bohuslava Martinů. „Bělohlávek byl na zkouškách přísný v detailech na orchestr a mnohdy i na mě, ale na koncertě povstalo dílo!"

Hudba je jedna, dnes se na JAMU potkávají jazzový hudebníci s klasickými a mohou se navzájem slyšet. Jiraský k tomu dodává historku ze života. „Jednou při cestě autem jsem se zaposlouchal do písničky ve stylu Hip-hop. Říkal jsem si, že se mi to líbí, ale že v mé situaci by se mě tento žánr vlastně líbit neměl! Pak jsem si ale uvědomil, že základem té skladby byl Air od J. S. Bacha. Právě díky prolínání hudby se mě to líbilo".