Když píšu, tak nečtu – bojím se, že bych podvědomě něco ukradl, přiznává spisovatel Formánek

„Kniha se odehrává na různých místech světa – na mosteckém sídlišti, ale i v tropickém pralese v Indonésii, mexických horách nebo za polárním kruhem. Hrdinové se v tichu rozhodují, jak dál naloží se svým životem. Veškeré naše rozhodnutí změnit směr nebo tempo našeho směřování provádíme sami v tichu, když jsme sami se sebou a máme čas se sebou zúčtovat,“ říká o své nové knize Josef Formánek.

Spisovatel Josef Formánek s moderátorkou Jarkou Vykoupilovou|foto:Veronika Skálová

„Říkal jsem si, že chci tentokrát psát knihu, aby v ní nebyl autor tolik vidět, že nebudu tolik vymýšlet konstrukce a pointy, že se nechám inspirovat prostě životem,“ doplňuje.

Když spisovatel píše knihu, znamená to, že zároveň i hodně čte? „Já když píšu, tak nečtu. Bojím se, že bych podvědomě něco ukradl,“ směje se. „Snažím se v té intenzivní části, kdy dotvořuju – třeba tři čtvrtě roku – být jen se svojí knihou. Ani se nedívám moc na filmy, aby to nebylo něčím ovlivněno.“

Spisovatel, který stojí i za filmovým scénářem podle vlastní knihy Úsměvy smutných mužů, rád prozradí i to, co má na pracovním stole rozepsáno a rozečteno. A jak to vypadá s natáčením filmu podle jeho knihy Dvě slova jako klíč? Poslechněte si celý rozhovor Jarky Vykoupilové.