Kdo někdy viděl psa, jak žere trávu, tak viděl zoofarmakognozii v praxi, říká veterinářka

30. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Malý pes utíká po polní cestě
0:00
/
0:00

Aplikovaná zoofarmakognozie je obor, kterému se věnuje veterinářka Tereza Zerhau. Je to samoléčebná metoda, která je založená na tom, že zvíře samo pozná přírodní látku, která mu může pomoci při jeho potížích.

„Umožňuji zvířatům v zajetí to, co mají ve volné přírodě. Je to mladý vědecký obor, řekla bych, že jej pro nás objevil dikobraz,“ říká s nadsázkou. „Když profesor Michael Huffman pozoroval v Africe šimpanzy, všiml si, že požívají jedovatou, hořkou rostlinu. Pátral po tom, proč. Přišlo se na to, že i domorodci tam požívají stejnou rostlinu, aby se vyléčili. Šli za šamanem a ten jim řekl, že už jeho dědeček pozoroval dikobraza, který jedl jedovaté kořeny, aby si pomohl s nemocí. A domorodci se to naučili od dikobraza,“ vysvětluje Zerhau začátky oboru.

Cesta k práci byla jasná odmalička

Tereza Zerhau začínala jako klasický veterinář, od dětství byla velice zvídavá a dokola si kladla otázku proč. „Proč jsou zvířata nemocná, proč mají rakovinu, pořád jsem se snažila hledat další cesty. I dnes dál hledám odpovědi na otázky. Pak jsem se úplnou náhodou dostala na přednášku Caroline Ingraham – to změnilo nejen přístup k mé profesi, k medicíně, ale i celý můj život.“

Sama sebe vnímá jako netradiční veterinářku, svou práci miluje. „To, co mi práce přináší, je nepřenosné. Změna v chování zvířat, když jim mohu pomáhat, jejich výraz, to je pro mě to nejcennější, co jsem mohla v životě zažít, vážím si toho.“

Příběh tygřice Satu

Když přišla pracovně do brněnské zoo, tak měla těžký úkol: pomoci tygřici Satu, aby měla mláďata. V té době tygřice byla známá jako „černá vdova“, protože odmítala přijmout jakéhokoliv samce jako potenciálního otce svých mláďat.

„Chtěla jsem dosáhnout toho, že přivedu na svět malá tygřata. Všechno jsem měla nastudováno a připraveno a přesně jsem věděla, jak bude vše probíhat. Jenže se dostavil neúspěch. Byla jsem ve stresu, přišla jsem s novou metodou, kterou někteří odsuzovali (říkali mi šarlatánka nebo zaříkávačka tygrů) a tygřice Satu se mnou vůbec nechtěla spolupracovat.“

Tygřice Satu inhalující olej růže damašské

Situace se ale pomalu začala měnit. „Stříkala jsem na sebe růžovou květovou vodu, abych snížila svůj stres. A tygřice ke mně pomalu začala přicházet a projevovat mi důvěru. Když vám takové divoké zvíře svěří svůj život, má k vám důvěru a potřebuje vás, tak to je zážitek, který vám nic nemůže nahradit,“ popisuje.

Domácí zvířectvo

Jak se dají tyto znalosti využít v domácím prostředí? „Můžeme pro svoje kočky vytvořit domácí bylinkové zahrádky – živé nebo použít sušené. Platí několik základních pravidel: nic zvířatům nenutit, vybírají si sami, být pozorovatelem a nabízet možnosti, ale opustit myšlenku, že my víme, co je pro ně to pravé,“ líčí Tereza Zerhau.

K oslavám konce roku většinou patří ohňostroje, kterých se domácí mazlíčci bojí. „Je dobré si předem připravit uklidňující byliny – pro kočky šantu, kozlík, meduňku, měsíček lékařský a podobně. Pejsky zklidní spirulina nebo ječmen. Vy ukazujete a nabízíte možnosti, vybírá si zvíře.“

Jak dopadl vztah s tygřicí Satu a jak spolupracuje s ostatními divokými zvířaty v zoologické zahradě? To si poslechněte v rozhovoru Jany Kobylinské s Terezou Zerhau.

autor: Jana Kobylinská | zdroj:
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...