Kdo někdy viděl psa, jak žere trávu, tak viděl zoofarmakognozii v praxi, říká veterinářka
Aplikovaná zoofarmakognozie je obor, kterému se věnuje veterinářka Tereza Zerhau. Je to samoléčebná metoda, která je založená na tom, že zvíře samo pozná přírodní látku, která mu může pomoci při jeho potížích.
„Umožňuji zvířatům v zajetí to, co mají ve volné přírodě. Je to mladý vědecký obor, řekla bych, že jej pro nás objevil dikobraz,“ říká s nadsázkou. „Když profesor Michael Huffman pozoroval v Africe šimpanzy, všiml si, že požívají jedovatou, hořkou rostlinu. Pátral po tom, proč. Přišlo se na to, že i domorodci tam požívají stejnou rostlinu, aby se vyléčili. Šli za šamanem a ten jim řekl, že už jeho dědeček pozoroval dikobraza, který jedl jedovaté kořeny, aby si pomohl s nemocí. A domorodci se to naučili od dikobraza,“ vysvětluje Zerhau začátky oboru.
Cesta k práci byla jasná odmalička
Tereza Zerhau začínala jako klasický veterinář, od dětství byla velice zvídavá a dokola si kladla otázku proč. „Proč jsou zvířata nemocná, proč mají rakovinu, pořád jsem se snažila hledat další cesty. I dnes dál hledám odpovědi na otázky. Pak jsem se úplnou náhodou dostala na přednášku Caroline Ingraham – to změnilo nejen přístup k mé profesi, k medicíně, ale i celý můj život.“
Sama sebe vnímá jako netradiční veterinářku, svou práci miluje. „To, co mi práce přináší, je nepřenosné. Změna v chování zvířat, když jim mohu pomáhat, jejich výraz, to je pro mě to nejcennější, co jsem mohla v životě zažít, vážím si toho.“
Příběh tygřice Satu
Když přišla pracovně do brněnské zoo, tak měla těžký úkol: pomoci tygřici Satu, aby měla mláďata. V té době tygřice byla známá jako „černá vdova“, protože odmítala přijmout jakéhokoliv samce jako potenciálního otce svých mláďat.
„Chtěla jsem dosáhnout toho, že přivedu na svět malá tygřata. Všechno jsem měla nastudováno a připraveno a přesně jsem věděla, jak bude vše probíhat. Jenže se dostavil neúspěch. Byla jsem ve stresu, přišla jsem s novou metodou, kterou někteří odsuzovali (říkali mi šarlatánka nebo zaříkávačka tygrů) a tygřice Satu se mnou vůbec nechtěla spolupracovat.“
Situace se ale pomalu začala měnit. „Stříkala jsem na sebe růžovou květovou vodu, abych snížila svůj stres. A tygřice ke mně pomalu začala přicházet a projevovat mi důvěru. Když vám takové divoké zvíře svěří svůj život, má k vám důvěru a potřebuje vás, tak to je zážitek, který vám nic nemůže nahradit,“ popisuje.
Domácí zvířectvo
Jak se dají tyto znalosti využít v domácím prostředí? „Můžeme pro svoje kočky vytvořit domácí bylinkové zahrádky – živé nebo použít sušené. Platí několik základních pravidel: nic zvířatům nenutit, vybírají si sami, být pozorovatelem a nabízet možnosti, ale opustit myšlenku, že my víme, co je pro ně to pravé,“ líčí Tereza Zerhau.
K oslavám konce roku většinou patří ohňostroje, kterých se domácí mazlíčci bojí. „Je dobré si předem připravit uklidňující byliny – pro kočky šantu, kozlík, meduňku, měsíček lékařský a podobně. Pejsky zklidní spirulina nebo ječmen. Vy ukazujete a nabízíte možnosti, vybírá si zvíře.“
Jak dopadl vztah s tygřicí Satu a jak spolupracuje s ostatními divokými zvířaty v zoologické zahradě? To si poslechněte v rozhovoru Jany Kobylinské s Terezou Zerhau.
Související
-
Krokodýli jsou dokonalí, při krmení poznají konkrétního člověka, vypráví zakladatel krokodýlí zoo
Krokodýli jsou podobně inteligentní jako psi, říká zakladatel pražské krokodýlí zoo Libor Kopečný. Jak se krokodýli dorozumívají? A kdo je největší nepřítel krokodýla?
-
Babirusy chová jihlavská ZOO jako jedna z osmi zahrad v Evropě. Letos se narodilo mládě
Nově narozené mládě v jihlavské zoologické zahradě je vždy svátek. Ještě větší radost ale mají chovatelé z přírůstků u vzácných zvířat. Letos se radují ze samečka babirusy.
-
Pozor na krmení koní, lesní zvěře a vodního ptactva. Můžete jim ublížit
Lidé mířící do přírody s taškami plnými pečiva a někdy i zbytků z kuchyně jsou postrachem majitelů koní, ale také myslivců a ornitologů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.