Každý rybář má svou techniku a svou víru. Často stačí jen sedět a dívat se na hladinu
Celé dny sedí u vody a často nechytí ani šupinu. Přesto jsou šťastní. Čím to je? To asi pochopí opravdu jen ti rybáři. Bedřich Válek z Pelhřimova na Vysočině začal chodit na ryby už po konci druhé světové války a ještě ho to nepřestalo bavit.
„Rybník Stráž je doména pelhřimovských rybářů, protože je to nejblíž od města,“ říká Bedřich Válek a ukazuje, co se kolem rybníka za roky, co k němu chodí rybařit, změnilo. Zavzpomínal také na své rybářské začátky. „Otec byl náruživý rybář. Hned po válce jsem s ním byl v Purkarci. Tam dokonce pamatuju, velcí tloušti tam byli, chytali se na třešni tehdy.“ Jeho otec také po válce zakládal pobočku rybářského svazu.
Bedřich Válek říká, že jsou tři druhy rybářů: „Někdo tam chodí, aby chytnul, někdo aby si zachytal, a to je rozdíl. A pak je ještě kategorie, která rybu chytí a pustí.“ Na to, že se jsou rybáři tišší blázni, říká, že někdo vyhledává ticho a je pro ně krásný jen pohled na čeřící se hladinu. On sám navíc ani ryby jíst nemusí. „Dám si je dvakrát třikrát do roka. Můj otec ani na Vánoce rybu nejedl,“ dodává.
První rybářský prut Bedřicha Válka byl bambusový. Vývoj a modernizace náčiní i rybolovné techniky od té doby hodně pokročily, ale osmaosmdesátiletý rybář říká, že chytá postaru. „Nejmladší prut jsem dostal od bráchy k šedesátinám,“ říká. „Každý rybář má svou techniku a svou víru. Věř a chytneš,“ dodává s tím, že stále chytá na žížaly a úspěch má i s lisovaným rohlíkem s kapkou magi.
Poslechněte si v našem Hobby magazínu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
