Každý máme svůj Truchlov, říká Zbyněk Fišer

30. duben 2015

Pozvání k mikrofonu Zelného rynku přijal vedoucí Ústavu české literatury a knihovnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, docent Zbyněk Fišer. Redaktorka Alena Blažejovská s ním ale nehovoří o akademických záležitostech ani o výuce tvůrčího psaní, na niž se specializuje. Sešli se nad básnickou knihou Někde za Truchlovem.

AB: Básnická prvotina Zbyňka Fišera Lesbický sen vyšla v roce 1993, druhá knížka vychází s odstupem 21 let. Dobře si ale pamatuju, že druhý oddíl sbírky, Jarmark na Božepoli, jsem jako samostatný básnický cyklus četla už před několika lety. V německém překladu už ostatně vyšel v časopise Wiecker Bote. Není to tedy zřejmě tak, že bys na dvacet let psaní veršů opustil...

Hovoří Zbyněk Fišer, 1. část


AB:
Knížka Někde za Truchlovem obsahuje dva básnické cykly: Říkali jí Bendulka a Jarmark na Božepoli. Oba vlastně konstatují, že život je utrpením. První prostřednictvím vhledu do příběhu zneužívaného děvčete Bendulky. Tady se o trápení dovídáme pohledem na zvětšeninu mikrosvěta jedné dívky, jejího rodinného a školního prostředí, jejích bolestných příběhů, situací, traumat. Je to pohled psychologický. – Druhý cyklus zabírá širší společenské prostředí – jako z výšky vidíme hemžiště jarmarku, kde probíhá „obchod s nocí“. Utrpení se tu nahlíží pohledem sociologickým. Látku těchto příběhů čerpáš z naší kolektivní paměti – nebo i ze své osobní? Jsou ty motivy vzaty z toho, co prožila Tvá rodina, Ty sám – například ve svém blízkém okolí?

Hovoří Zbyněk Fišer, 2. část


AB:
Tvoje knížka není obvyklou žní básní za poslední rok. Jde o promyšleně vystavěné cykly: jako bys příběhy, které bylo možno vyprávět kontinuálně, prózou, rozmetal na jednotlivé motivy, situace, pocity... – a pak je znovu skládal dohromady s použitím různých perspektiv, zvláštních časových vazeb, asociací, odkazů na poezii jiných autorů a lidové písně... Je to nápadité, hravé, ale i znejišťující, a také vyzývající čtenáře ke spoluúčasti, spolutvorbě.

Hovoří Zbyněk Fišer, 3. část


AB:
Nepadlo ještě slovo o dvojici textů nazvané Dopisy z protějších břehů. První dopis je v němčině, druhý v češtině. Ty jsi bohemista, ale i germanista a překladatel z němčiny. Mně zůstává první dopis nesrozumitelný, protože neumím německy. Proč ses rozhodl pro dvojjazyčný způsob publikování?

Hovoří Zbyněk Fišer, 4. část
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová