Kaňovice jsou místem s evropsky výjimečnou architekturou. V obci je i kaple s krásným příběhem

14. září 2018
Kaňovice

Luhačovické Zálesí na Zlínsku je region se specifickým folklorem, lidovou kulturou i architekturou.

Nejvýraznější v tomto ohledu jsou bezesporu stavby Dušana Jurkoviče, které zdobí lázně Luhačovice, ale památky lidové architektury jsou také nepřehlédnutelné. Nejsou sice tak honosné jako šlechtická sídla nebo měšťanské domy, zato hodně napoví o životě lidí v minulosti.

Staré usedlosti a stavení jsou ve většině obcí Luhačovického Zálesí, třeba v Kaňovicích je jich sedm. Jsou památkově chráněné a jednu z nich se podařilo obci zrekonstruovat tak věrohodně, že v roce 2011 získala prestižní mezinárodní ocenění Terra Inkognoita, Výjimečná hliněná architektura v Evropě.

Rolnická usedlost je výjimečná

Tou výjimečnou stavbou je tzv. Hrabinova rolnická usedlost čp. 19. Mimochodem přezdívku Hrabina prý měla většina rodin v Kaňovicích i poslední majitel, který v usedlosti bydlel do roku 1975. Je to vlastně soubor několika budov. Tvoří ho obytný dům, stáj, malý sklep a dvoupatrová sýpka.

Dům a sýpka jsou z konce 18. století, stáj byla přestavěna ve století 19. Všechny objekty jsou z vepřovic, tedy nepálené hlíny, a mají dřevěné trámové stropy. Před rekonstrukcí byly v havarijním stavu. Záchrana památky trvala tři roky. Dnes je v ní malé muzeum. Rolnickou usedlost zdobí pamětní deska s významným mezinárodním oceněním.

Klidný kraj s lázeňskou přehradou, Uhlisky a Čertovým kamenem. To je Luhačovské Zálesí

Luhačovická přehrada v Pozlovicích

Luhačovické nebo jak se často říká luhačovské Zálesí má pověst malebného a klidného kraje.

Ovšem dominantou Kaňovic je kaple zasvěcená Panně Marii Prostřednici všech milostí. Pro místní má mimořádnou hodnotu, protože si ji vybudovali sami a za své peníze v 50. letech minulého století.

Je to krásný příběh. Začíná odebráním zvonů z původní kapličky pro válečné účely. Bylo to v roce 1943 a lidé se nechtěli smířit s tím, že svatostánek zůstal bez zvonů, tak si vymysleli náhradní způsob. Zvonili starými radlicemi z pluhu, nejdříve je zavěsili pod střechu obecní sýpky, pak na hrušku. Místní farář, podle zápisů pamětníků, vybízel lidi, aby si postavili kapli novou. Na jeho výzvy zareagovaly dvě ženy a začaly organizovat finanční sbírky.

Farář skončil jako dělník v kamenolomu

Na pouti v roce 1944 další ženy prodávaly cukrovinky, které samy upekly a utržené peníze darovaly na stavbu kaple. Také při mších se vybíralo, přispěli i lidé z nedalekých Dobrkovic a Kelníků. V dobových zápisech je uvedeno: „Ze sbírek konaných v době druhé světové války peníze padly. Bylo jich 198 000 Kč.“, jestli „padly“ kvůli měnové reformě nebo z jiného důvodu, to už napsáno není. Příběh ale pokračuje.

Kaňovští farníci byli rozhodnutí, že si novou kapličku postaví, proto znovu začali střádat peníze. Jejich nadšení udržoval farář Antonín Šuránek. Kromě financí lidé nabízeli i materiál. V květnu 1951 byla stavba zahájena. Muselo to být velké dobrodružství, protože výtěžek ze sbírek pokryl jenom malou část investice.

Situaci vystihuje jeden ze zápisů v kronice: „Nadšení občanů bylo obrovské. Pracovalo se i v noci při elektrickém osvětlení. Denně přicházelo tolik dělníků, že jich nebylo ani tolik potřeba.“ Dál jsem se dočetla, že pracovali rychle, zdarma a taky bez stavebního povolení. Zodpovědnost vzal na sebe tehdejší předseda místního národního výboru Leopold Šůstek. Vyšetřování začalo až po dokončení díla.

Předseda se dokázal obhájit a stáli za ním i místní lidé, ale farář Šuránek skončil jako dělník v kamenolomu ve Štramberku. Ještě před uvězněním stihl kapli posvětit a tak lidem slouží dodnes.

Spustit audio
autor: Věra Hotařová

Související