Jízda králů jako moravský unikát

Takzvané královské obyčeje byly v minulosti rozšířeny téměř po celé Evropě. Nejstarší záznamy jsou ze Slovenska z roku 1585. U jižních Slovanů je však volba letničního krále doložena již z roku 1272. Původní funkce, která dnes již zcela vymizela, bylo zajištění prosperity.

Proces zanikání na kterém se podílela řada církevních i úředních zákazů, společně s přeměnou z tradičního výročního obyčeje v příležitostnou lidovou slavnost byl nevyhnutelný. V 19. století tyto zvyky téměř vymizely. V určitých oblastech byly obnoveny také díky úsilí národopisných  pracovníků, a to hlavně v souvislosti s přípravou Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1985 (královničky na Brněnsku).

Dosud živé zvyky

Jízdy králů se objevovaly sporadicky na Kyjovsku, Strážnicku, Uherskobrodsku, Uherskohradišťsku, ale také v odlišné podobě v Čechách. Do poloviny 30. let 20. století se jízda králů konala pravidelně snad v každé větší obci na malém území jihovýchodní Moravy. Tento zvyk byl natolik živý, že jej lidé pokládali za přirozenou součást svatodušního období, bez dnešní okázalosti.

Čtěte také

Potřetí v novodobé historii. Král letos na svou jízdu ve Vlčnově nevyjede

V současné době se jízda králů jezdí už jen v několika málo lokalitách. V evropském kontextu se žádná adekvátní obdoba obřadu jízdy králů nevyskytuje, a proto můžeme hovořit o výjimečnosti a významu tohoto zvyku jako jedinečného svědectví žijící kulturní tradice.

Historie tohoto obyčeje je opředena mnoha legendami. Nejznámější je jistě ta o uprchlém Matyáši Korvínovi, který v ženských šatech obelhal pronásledovatele. I lidoví králové mají ženský kroj a také růži v ústech, aby se neprozradili. Nejen tyto skutečnosti způsobily, že se v roce 2011 stala jízda králů součástí seznamu Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva UNESCO.