Jiří Kamler z MENDELU: Divoká prasata na rozdíl od jiných druhů dokáží využít výhody dnešní krajiny

Jiří Kamler, Ústav ochrany lesů a myslivosti MENDELU|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

„Začínali jsme s tím před nějakými patnácti lety. Tehdy jsme o tomto druhu věděli relativně málo a začaly s ním být velké problémy.“ V souvislosti s divokými prasaty se totiž často hovoří o jejich vysokých počtech a škodách, které působí zejména na lesních porostech a plodinách. Přitom ještě před 2. světovou válkou se divočáci v našich lesích vyskytovali spíše sporadicky. „Do konce 18. století se jednalo o běžný druh. Pak 150 let nic, lidé je lovem prakticky vyhladili. Ale posledních 70 let jsme svědky toho, že se divočáci vrací běžně do našich lesů,“ říká Kamler.

Na rozdíl od jiných druhů dokážou divoká prasata dokonale využít výhody dnešní krajiny a přizpůsobit se všemu, co tady lidi vybudovali.
Jiří Kamler

Přesto není příliš pravděpodobné, že na ně narazíte. „Divoká prasata se lidem snaží vyhnout, když se pohybujete v lese po cestách a za bílého dne, je pravděpodobnost opravdu nízká. Pokud hrozí nějaké nebezpečí, tak zejména na jaře, když má samice mladé a snaží se je ochránit,“ vysvětluje. Průměrně sedmdesátikilové zvíře je totiž velmi silné a má své nebezpečné zbraně, zejména zuby. Když zaútočí, je nejlepší vylézt na strom, bachyně o vás za chvilku ztratí zájem, její prioritou je schovat selata na bezpečnější místo.

Čtěte také

iROZHLAS

Divoká prasata na předměstí. Jsou chytrá, myslivce poznají a vyhnou se mu, tvrdí odborník

Samice vpřed!

Pokud někde v lese zahlédnete tlupu divočáků, vždycky ji vede nikoli samec, ale dominantní samice. Takzvaná pramatka je zakladatelkou stáda, které mohou tvořit dvě až tři generace jejích dcer. Mezi divočáky totiž vládne matriarchát a samci to nemají jednoduché. Po pouhém roce života v tlupě je vedoucí bachyně bez milosti vyžene. Pak se toulají  po lese v mládeneckých tlupách a obvykle jsou kanečci záhy odloveni.

Ostatně lov je asi nejúčinnějším prostředkem regulace počtu divokých prasat, která je nezbytná. „Musíme mít zodpovědnost za krajinu. Ale zároveň se jedná o původní živočišný druh, takže jsme odpovědní i za jeho zachování v naší přírodě,“ dodává Jiří Kamler.

Dá se divoké prase ochočit? Je africký mor nebezpečný pro člověka? A potrpí si divočáci spíš na maso nebo na sladké? K poslechu Apetýtu vás zve Jarka Eliášová.