Jiří Kamler z MENDELU: Divoká prasata na rozdíl od jiných druhů dokáží využít výhody dnešní krajiny

23. březen 2023

„Divoká prasata jsou velice chytrá zvířata,“ říká Jiří Kamler z Ústavu ochrany lesů a myslivosti, který se jejich výzkumem zabývá řadu let.

Jiří Kamler, Ústav ochrany lesů a myslivosti MENDELU

„Začínali jsme s tím před nějakými patnácti lety. Tehdy jsme o tomto druhu věděli relativně málo a začaly s ním být velké problémy.“ V souvislosti s divokými prasaty se totiž často hovoří o jejich vysokých počtech a škodách, které působí zejména na lesních porostech a plodinách. Přitom ještě před 2. světovou válkou se divočáci v našich lesích vyskytovali spíše sporadicky. „Do konce 18. století se jednalo o běžný druh. Pak 150 let nic, lidé je lovem prakticky vyhladili. Ale posledních 70 let jsme svědky toho, že se divočáci vrací běžně do našich lesů,“ říká Kamler.

Na rozdíl od jiných druhů dokážou divoká prasata dokonale využít výhody dnešní krajiny a přizpůsobit se všemu, co tady lidi vybudovali.
Jiří Kamler

Přesto není příliš pravděpodobné, že na ně narazíte. „Divoká prasata se lidem snaží vyhnout, když se pohybujete v lese po cestách a za bílého dne, je pravděpodobnost opravdu nízká. Pokud hrozí nějaké nebezpečí, tak zejména na jaře, když má samice mladé a snaží se je ochránit,“ vysvětluje. Průměrně sedmdesátikilové zvíře je totiž velmi silné a má své nebezpečné zbraně, zejména zuby. Když zaútočí, je nejlepší vylézt na strom, bachyně o vás za chvilku ztratí zájem, její prioritou je schovat selata na bezpečnější místo.

Čtěte také

Samice vpřed!

Pokud někde v lese zahlédnete tlupu divočáků, vždycky ji vede nikoli samec, ale dominantní samice. Takzvaná pramatka je zakladatelkou stáda, které mohou tvořit dvě až tři generace jejích dcer. Mezi divočáky totiž vládne matriarchát a samci to nemají jednoduché. Po pouhém roce života v tlupě je vedoucí bachyně bez milosti vyžene. Pak se toulají  po lese v mládeneckých tlupách a obvykle jsou kanečci záhy odloveni.

Ostatně lov je asi nejúčinnějším prostředkem regulace počtu divokých prasat, která je nezbytná. „Musíme mít zodpovědnost za krajinu. Ale zároveň se jedná o původní živočišný druh, takže jsme odpovědní i za jeho zachování v naší přírodě,“ dodává Jiří Kamler.

Dá se divoké prase ochočit? Je africký mor nebezpečný pro člověka? A potrpí si divočáci spíš na maso nebo na sladké? K poslechu Apetýtu vás zve Jarka Eliášová.

autor: Jarka Eliášová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.