„Jiní hráli karte, smíli se, ale von se nigdá nezasmil“

Ve své knize pan Pěnčík připomíná: „V Jinošově v neděli 29. září 1968, den po svatém Václavu, se uskutečnilo slavnostní odhalení pamětní desky básníka Otokara Březiny. Je uměleckým dílem sochaře Václava Adolfa Kovaniče z Hovoran, s kruhovým reliéfem hlavy básníka, veršem z jeho básně Ruce a textem, že v naší škole začínal svou učitelskou dráhu.“

Tuto pamětní desku si na budově bývalé jinošovské školy můžete prohlédnout i dnes. Škola už ale není školou. Ze tří tříd zbyly časem dvě a v roce 1973 se škola změnila na jednotřídku. Počet dětí poklesl, a tak měla jednotřídka jen čtyři ročníky. Žáci pátého ročníku chodili do Náměště. S koncem školního roku 1977/78 byla jinošovská škola uzavřena.

Když Josef Pěnčík psal svou knihu o Březinovi, pokoušel se najít žáky, kteří by si na něj pamatovali. A našel. Jedním z nich byl Arnošt Horecký. „Zdali se zlobil někdy? - Arnošt Horecký se dává do smíchu. -No bodejť! Byl malý, suchý, tichý, ale byl výborný učitel. Mnohý byl z nás větší než on. - K nám chodil pan učitel do kchusto, říká tetička Cihelská u Kryštofů. Bel ale decky tichóčké. Jiní hráli karte, smíli se, ale von se nigdá nezasmil.“

Alena Blažejovská natáčí vystoupení Josefa Pěnčíka v Tišnově|foto: Petr Veselý

Kniha byla vydána v roce 1988 k 100. výročí Březinova působení v Jinošově. Není to však zdaleka jediná publikace Josefa Pěnčíka. Připomeňme knihy Jinošovské studánky, Z dějin obce Jinošova, Obec Tasov, Hledání ráje – kapitola ze života Jakuba Demla, Z rukou osodu – ze života Josefa Nováčka z Naloučan v Americe anebo Prsten věrnosti – vlastivědné vypravování ze středověkých a novějších dějin Kralic nad Oslavou a jednoty bratrské.

Josef Pěnčík se při příležitosti svých 90. narozenin stal v Muzeu města Tišnova hostem Společnosti Anny Pammrové. Všechny přítomné potěšil a povzbudil svou vitalitou, skvělou pamětí a vypravěčským talentem. Na zvláštní přání řekl také něco o sobě – a nakonec přečetl kapitolu ze své knihy o Březinovi. Poslechněte si záznam.