„Jenom dvě sta, na víc nemám.“ Mirek z Brna žil 10 let na ulici. Teď přispěl těm, kterým tornádo vzalo domov

„Já vstávám o pěti. A kolem páté hodiny jsem si pustil, tuším, ČT24 a tam to bylo, záběry odevšud se střídaly a mně vyhrkly slzy a bylo to,“ vzpomíná si pan Mirek, který sedí na lavičce na náměstí Míru v Brně. Pravidelně se tam potkává s kamarádem Pavlem. Venčí černého tříletého labradora, který už má vedle lavičky své vyležené místečko pod keřem. Před pár dny tu pětapadesátiletý muž potkal místního kaplana a taky ředitele křesťanského rádia Proglas Martina Holíka.

„A Pavel mně říká: ‚To je starej farář!‘ Tak jsem ho doběhl a říkám mu: ‚Mohl bych s váma mluvit, prosím vás? Mám tady nějaký peníze pro ty lidi, co jsou na tom teď hůř než já.‘ A protože mi předtím pomáhali úplně všichni, tak jsem to udělal. Dal jsem ale jenom dvě sta. Není to žádná darda, ale na víc nemám,“ přibližuje Mirek.

Martin Holík si ze svého pohledu vybavuje setkání o něco detailněji. Šel zrovna z obchodu na faru kostela svatého Augustina. „Najednou jsem viděl, jak se ke mně pan Mirek přibližuje. Tak si říkám: ‚No, on tak často o nic nežádá, tak copak to bude?‘ A když jsem se na něho díval, tak to nebyl takový ten klasický postoj – nemáte jídlo, dáte mi dvacku? Tak jsem se zastavil a on mi začal krátce říkat ten svůj příběh, že byl roky bez střechy nad hlavou a teď ji od sociálky dostal, a velmi rozpačitě mi podával v ruce dvě stokoruny, ať je pošlu těm, kteří teď tu střechu nemají,“ líčí kněz.

„Mě to okamžitě dojalo. A ještě jsem mu říkal: ‚A nechcete dát jenom stovku? Už to gesto je dostatečně dobré.‘ A on že ne, že to takhle chce. Tak jsem říkal, že to pošlu přes charitu a ještě jsem tam něco přihodil. Bylo to velmi neokázalé, celá ta věc trvala asi dvacet vteřin,“ dodává Holík.

Dojatý je tím i pan Mirek. „Já jsem v pasti z toho, co těm lidem je. Vždyť já jsem dostal sociální byt a oni nemají ani střechu nad hlavou. A já vím, co to je,“ mrzí Mirka. Těší ho ale, že peníze by mohly zamířit jak obyvatelům, tak na poničený kostel v Hruškách.

Hrušky, neděle ráno. Úklidové práce pokračují|foto:Vlasta Gajdošíková, Český rozhlas

„U kostela upadla ta zvonice a to jsem teda říkal, že to ne, že něco malýho udělat musím. Já mám na ty Hrušky vzpomínku, že když jsem byl na ulici, je to pár let zpátky, šli takoví dva Moraváci a já jim řekl tu svou klasickou hlášku: ‚Kluci – dvě tři kačky pro bezďáčky?‘ A kluci mi dali cvaknout slivovice. A já jim říkám: ‚Páni, ta píše!‘ A oni, že ať si ji nechám. A na to mu říkám: ‚Litr? Víš, jak budu vypadat?‘ A ten druhej nečekal a vytáhl flašku vína, toho jejich domácího. No a tak mi to docvaklo, když jsem to viděl v té televizi. Ten kostel, kluci z Hrušek, vzpomněl jsem si na to, tak aspoň něco jsem musel udělat,“ vypráví Mirek.

Pětapadesátiletý muž teď spokojeně bydlí díky sociálnímu projektu housing first. Do obecního bytu se zvýhodněným nájem se dostal loni na podzim a bude žádat o prodloužení nájemní smlouvy. Je vděčný každému, kdo mu dřív pomáhal, a rád by jim to vrátil zpět. Přestože jsou Mirkovy dvě stovky jen kapkou v moři stamilionů korun, které lidé na pomoc poničeným obcím ve sbírkách vybrali, jeho gesto je neocenitelné.