Jaroslav Hašek: Povídky za čtvrtku vína. Čtou Ondřej Brousek, Rudolf Hrušínský a další

Hospodský povaleč, tulák i neuvěřitelně plodný spisovatel. Legionář i rudý komisař a učitel Burjatů. Vyznamenaný voják i autor jedné ze světově nejproslulejších protiválečných satir. Bigamista i redaktor ženského časopisu. Bohém a mystifikátor. Politik z recese i anarchistický novinář. Osobnost Jaroslava Haška, od jehož úmrtí si letos připomínáme rovné století, rozhodně nebyla plochá, jednoznačná ani snadno uchopitelná.

Přes tisícovku povídek

Za svůj ani ne čtyřicetiletý život po sobě zanechal dílo více než úctyhodného rozsahu, které vedle nedokončeného Švejka sestává téměř výhradně z povídek a jiných kratších próz. Je jich bohatě přes tisícovku, nepočítaje v to texty ztracené a sporné.

Jeden z mnoha mýtů, které Hašek sám o sobě s gustem živil, praví, že povídky vznikaly vždy, když jejich autor neměl na útratu. To prý pak poslíček běžel z hospody s naškrábaným rukopisem do nejbližší redakce a zpět se zálohou, za niž mistr mohl dále popíjet. Jistě tak nevznikly všechny, ale podobá se pravdě, že alespoň některé.

Autobiografické náměty

Jeho povídky byly přijímány v časopisech humoristických a satirických, jako byly Humoristické listy, Karikatury či Veselá Praha. Ale i v solidních periodikách „napříč politickým spektrem“: v Národní politice i v Právu lidu.

Objevovaly se ve společenských časopisech i zábavných kalendářích a jejich náměty obvykle mívaly blízko k Haškovým osobním zkušenostem.

Bavil své čtenáře karikaturami nejrůznějších podivínů. S rozkoší se opíral do politických afér a blamáží. Odkrýval odvrácené strany středostavovských domácích idylek. Smál se vojenské tuposti i civilní byrokracii. Ale dokázal zahrát i na dojemnou notu v příbězích ubožáků lidských i zvířecích nebo vykreslit exotickou atmosféru v cestopisných črtách.