Jan Němec: Zakrslý moralista

Mé dýchavičné provokace

Když v roce 2010 konečně získal slavnou Goncourtovu cenu, ne všichni mu to přáli. Nemá rád lidi. Nemá rád sebe. V recenzích jeho knih se často objevují slova mizantrop, mizogyn, rasista. Jeho čtenáři občas říkají, že čtou jeho knihy s jistým znechucením a odporem. Ale čtou je. Ve velkém. V celé Evropě. I když jejich autor se tváří, jako že tomu ani moc nerozumí:

Nihilista, reakcionář, cynik, rasista a nestoudný mizogyn: tyto přívlastky jsou pro mě ještě poctou, rozhodně ve srovnání s tím, když mě někdo řadí do poněkud nechutné rodiny pravicových anarchistů; jako spisovatel jsem v zásadě jen povrchní tupec, nemám žádný styl a literární slávy jsem dosáhl jedině díky tomu, že se hrstka zbloudilých kritiků před pár lety ve svých estetických soudech dopustila hrubé chyby. Mé dýchavičné provokace naštěstí dnes už jen nudí k smrti.
Michel Houellebecq

To je samozřejmě autostylizace, podobně jako na fotografiích, na nichž občas vidíme někoho skoro jako pařížského clocharda. Čím tedy vzrušuje celou literární Evropu? Čím ji tak hrozně popouzí? Kritik Francois Richard to naznačuje v popisu toho, co se ve Francii rozpoutalo po vydání Houellebecquova druhého románu Elementární částice:

Tentokrát jsme byli svědky opravdového honu, nevraživosti, zloby, ba dokonce nenávisti tak jedovaté, že už neměla nic společného s takzvaně normální literární kritikou, ale vyplývala spíše z mechanismu jakési sebeobrany, instinktivní, spontánní, slepé, blízké „svaté zlobě“, jako by se tato kniha dotýkala něčeho podstatného, jako by překračovala nějaké nezformulované, leč posvátné pravidlo, nějaké tabu současné dobré literatury, a stávala se tak něčím nepřípustným z rodu svatokrádeže.
Francois Richard

Z 90% nenávistný

Tak zněl titulek recenze Johna Updika na Houellebecqův román Možnosti ostrova. A každého asi hned zajímá, co je oněch zbývajících 10%. Na tuto otázku se pokouší odpovědět i Schůzky s literaturou, vysílané u příležitosti Houellebecqových 60. narozenin. Autor pořadu Jan Němec jim dal název „Zakrslý moralista“ a zvolil tvar publicistického pásma, komponovaného z vlastních úvah i četných citací: z romanopiscových knih, z literárních recenzí a studií, z rozhovorů s autorem, i z jeho korespondence.

Účinkují: Jana Štvrtecká, Michal Bumbálek a Jan Grygar

Režie: Radim Nejedlý
Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu.