Jako před 90 lety. Po kuriózní aukční bitvě vilu Stiassni znovu zdobí staré rádio

Sběratel historických rádií Pavel Boudný z Brna ve své dílně ladí starý přístroj, který za velmi vhodných podmínek přijímá zahraniční signál na středních a dlouhých vlnách. Na dlouhou anténu zachytil třeba vysílání z Maroka nebo Polska. „Ve vile Stiassni jsem taky zkusil přístroj zapojit, na 540 kHz jsem chytil pouze vysílač maďarského rádia. Je tam příliš rušivých jevů. Jinak se ale střední vlny po západu sluníčka odráží mezi zemí a ionosférou, skáčou jako ping-pongový míček. Takže můžeme slyšet třeba Rumunsko, Bulharsko, Británii či Francii, zkrátka veškeré země, kde panuje noc,“ vysvětluje Boudný.

Kvůli špatnému signálu proto lidé rádio z roku 1932 neuslyší. Nicméně ho uvidí na původním místě na stolku pod obrazem mezi květinou a knihami, tedy v podobném aranžmá jako ve 30. letech minulého století. „Souvisí to s naší snahou vrátit interiér vily do původního prostředí z 20. a 30. let, k čemuž nám velmi napomáhá soubor asi pětadvaceti obrázků, což jsou velmi malé akvarely o velikosti asi 10x10 centimetrů, a právě na jednom z těch akvarelů je patrné i rádio v hlavním salonku,“ ukazuje kastelánka vily Kateřina Konečná na specifický tvar rádia, díky kterému ho lehce pozná každý sběratel, který po takovém přístroji může toužit.

Model rychle zastaral

Telefunken 500 přitom není úplně raritní. „Naopak se jedná o běžný sériový výrobek, který se původně vyráběl v Německu, ale při předání výroby do továrny Radiotechna Přelouč, se vyráběl licenčně, ovšem v pozměněné skříňce. Problém je, že těch přístrojů se u nás nevyrobilo tolik jako v Německu a pak to, že ta skříňka byla z křehkého bakelitu,“ připomíná sběratel Boudný.

Lidé rádio z roku 1932 neuslyší, ale mohou ho obdivovat ve vile Stiassni|foto:Tomáš Kremr, Český rozhlas

A zdůrazňuje, že o dva roky později technici přišli s mnohem lepším a pokrokovějším modelem a rádio tím pádem tehdy rychle zastaralo, jako to známe z dnešní doby třeba u mobilních telefonů. „Takže si pak to rádio někdo přestavěl, věnoval radioamatérům na nějaké pokusy, anebo ho prostě vyhodil. Proto se jich dochovalo velmi malé množství. V naší republice víme asi o deseti kusech,“ dodává Boudný.

Příběh se šťastným koncem

Najít stejný model pro vilu Stiassni trvalo dlouho, Pavel Boudný v tom kastelánce Kateřině Konečné ze začátku pomáhal. O pomoc žádali různé instituce nebo muzea, ale neúspěšně. Oba se proto po nějaké době zaradovali, když na rádio narazili v jedné internetové aukční síni. „Jenomže jsme si navzájem neřekli, že se oba dva budeme o tu aukci pokoušet, takže jsme si uměle zvýšili cenu toho rádia, protože jsme se navzájem přehazovali, přestože nám šlo oběma o tu stejnou věc, tedy věnovat rádio vile Stiassni,“ vypráví kastelánka Konečná, která si po této poslední prohrané aukci myslela, že má smůlu a už se k přístroji zřejmě nikdy nedostane.

Čtěte také

KVÍZ: Kolik toho víte o brněnské vile Stiassni, známé také jako vládní vila?

Jenomže aukci vyhrál Pavel Boudný a kvůli navyšování ceny ho pořídil za 40 tisíc korun. „Což je samozřejmě cenový exces, i já jako historik a sběratel jsem nikdy v životě tolik peněz za rádio nedal. Jestli to tu hodnotu má, nebo nemá… no, teď už ji má. Ale já bych chtěl dodat, že ceny, za které se radiopřijímače mezi sběrateli běžně prodávají, takových cen nikdy v životě nedosáhly, to by opravdu musely být katalogové unikáty, protože cena takového elektronkového rádia je běžně v řádu stokorun až jednotek tisíců korun, a to v případě, že je opravdu zachovalé,“ upozorňuje sběratel.

Sám ale říká, že jako brněnský patriot se rozhodl přístroj i za vysokou cenu pořídit a vile ho dlouhodobě a bezplatně zapůjčit. Předtím ho ještě opravil tak, aby bylo v co nejlepším stavu. Díky tomu ho teď návštěvníci brněnské vily Stiassni můžou obdivovat.