Jaká byla Jihlava před staletími a jaká je dnes?

Mnoho básníků se ve svém díle vyznává nějakému místu, kraji či městu. Je však jejich umělecká představa ve shodě, či rozporu s každodenní realitou obyvatel těchto míst? Právě tato otázka je hlavním motivem Marečkovy reportáže se všeříkajícím názvem Jihlava ve verších staletí a anketě současnosti.

Páteří anketního zkoumání mezi Jihlavany se stala oslavná báseň z roku 1418 Chvalozpěv na město Jihlavu, jejímž autorem je patrně Urban Matějův z Potěh, učitel na městské škole v Jihlavě, který ji zařadil do své učebnice rétoriky. Do češtiny tuto a mnoho dalších básní přeložil a ve své knize Jihlava ve verších staletí publikoval v šedesátých letech pedagog, filozof a literát František Marek.

Nikoho zřejmě nepřekvapí, že město i jeho obyvatelé se od 15. století změnili. Kupříkladu „Viklefitů“ se dnes už nikdo nebojí. Je ale pozoruhodné, že věci, kterých si Urban Matějův cenil na Jihlavě nejvíce, jako kupříkladu „pevná víra občanů“ či „čerstvý vzduch v tom krásném kraji“, patří dnes k tématům, nad nimiž se vedou ve městě diskuse.

Vladimír Mareček|foto:Terezia Kodetová

Jedni tvrdí, že je potřeba zpřísnit limity a provádět častější kontroly ovzduší, druzí jsou přesvědčeni, že příroda znovu ožívá a vše se obrací k lepšímu. Právě neustálé diskuse, pře a strkanice beze větší naděje na výsledek považují pak někteří za charakteristický rys a problém místních.

Anketu a báseň dotváří a celý pořad spojuje hudba kapely Draga Banda, jejíž repertoár je kromě vlastních skladeb tvořen také unikátním způsobem interpretovanými lidovými písněmi a tanečními melodiemi z Čech a Moravy, kde významnou pozici drží Jihlavsko, potažmo celý kraj Vysočina. Draga Banda se nesnaží o podobu lidové písně devatenáctého století, jak ji známe z podání folklórních souborů, ale sahá pro inspiraci do archivů a sbírek nejstarších zápisů.

Účinkuje Mark Kristián Hochman a členové amatérského divadelního souboru Spoušť.