Jak se dá studovat se ztrátou paměti nebo sluchu? Přinášíme příběhy Dominiky a Josefa

13. březen 2021

Před čtyřmi lety změnila Dominice Weyrové život vážná dopravní nehoda. Při pádu na skútru si těžce poranila mozek a měsíc zůstala v kómatu. Když se znovu probudila, nepamatovala si vůbec nic. Všechno se tak musela učit od začátku. Problém měla s významy slov i malou násobilkou. Přesto se nevzdala a vrátila se zpátky ke studiu strojního inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Teď to navíc vypadá, že letos školu úspěšně dokončí.

Dominika Weyrová, VUT v Brně

„Byla jsem strašně rozčílená, že nechápu, co to kolem mě má vlastně být a že věci okolo mě prostě existují,“ popisuje své pocity Dominika, které lékaři po nehodě diagnostikovali těžké difuzní axonální poranění mozku. Při nárazu se v něm potrhala spojení mezi nervovými buňkami. Existovala však určitá naděje, že se Dominice část paměti zase vrátí.

„Bylo to jak být dítětem. Ty věci mi postupně naskakují a já o tom ani nevím – třeba slovní zásoba.“ Rok po nehodě se Dominika rozhodla vrátit zpátky do školy, začátky ale nebyly snadné. Přesto, že už měla většinu studia za sebou, musela si zopakovat i některé předměty z úplného úvodu.

Pomoc našla v univerzitním Poradenském centru Alfons, kde společně naplánovali doučování. V rámci úpravy studijního plánu dostala taky o čtvrtinu více času na vypracování testů. „Teď píšu diplomku a ještě před rokem bych nevěřila, že budu letos dodělávat školu.“

Studentů se speciálními potřebami mají jenom na VUT přes 260. Kromě Dominiky využívají jeho služby například zrakově a sluchově postižení.

Josef Zaduban, UTB ve Zlíně

Josef Zaduban je student s vrozenou oboustrannou hluchotou. Ve dvou a půl letech mu lékaři voperovali kochleární implantát, díky kterému mohl chodit do běžné základní i střední školy. Když poté nastoupil na Fakultu technologickou zlínské univerzity, nebyl si jistý, zda náročné studium zvládne. Jeho obavy se ukázaly jako předčasné a zvolený obor Technologická zařízení si jej zcela získal.  

Josef Zaduban, student Fakulty technologické Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

Oba Josefovi rodiče jsou neslyšící, proto mu odmalička s učením pomáhají babička s dědečkem. Ve výuce je pro Josefa nejtěžší porozumět mluvené řeči a orientovat se během přednášek.

„Někdy přesně nerozumím obsahu vět a slov, mám problém sledovat práci ve skupině a držet pozornost s ostatními. Potíže mi dělají hlavně odborné výrazy, často si musím sám domýšlet a následně vyhledávat to, co jsem v hodině nezachytil,“ popisuje student Josef Zaduban.

 „Sedím vždy v blízkosti vyučujících, abych výkladu lépe rozuměl. V dnešní době, kdy všichni nosíme roušky a máme zakrytá ústa, je však odezírání velmi ztížené, řekl bych téměř nemožné,“ dodává.

Své studium ale nezdává. Naopak. Na zlínské univerzitě má k dispozici individuální studovnu se speciálním technickým vybavením. Jako student s těžkým sluchovým postižením může ve výuce využívat tlumočníka do znakového jazyka, zapisovatelský servis, titulkování videodokumentů či digitalizaci studijních materiálů.

Josef Zaduban získal Cenu Wernera von Siemense za rok 2020, obdržel zvláštní Ocenění při překonání překážek ve studiu. Finanční odměnu chce Josef použít k nákupu fotografického příslušenství a cestování.  

O Ceně Wernera von Siemense

Český Siemens v ní vyhlašuje nejlepší studenty, pedagogy a mladé vědce, kteří pak díky prestiži i finančnímu ocenění mohou posunout svou vědeckou kariéru dál. Svým rozsahem, výší finančních odměn a tradicí patří tato soutěž mezi nejvýznamnější nezávislé iniciativy tohoto druhu v České republice. Letos se koná už po třiadvacáté. Kvůli pandemické situaci se však vyhlášení uskuteční on-line. Tradičně se koná v Betlémské kapli v Praze za přítomnosti univerzitních rektorů a dalších zástupců akademické a vědecké obce.

autoři: Ivana Chatrná , Růžena Vorlová | zdroj: UTB / Petra Svěráková
Spustit audio

Související