Jak dostat luční kvítí plné kopretin, chrp, hvozdíků nebo zvonečků do našich zahrad?

11. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy kopretiny

Jakmile se objeví kopretiny, je vyhráno, říká o zakládání květnatých luk vedoucí odboru životního prostředí v Třeboni Jaroslav Fliegel. Jak dostat alespoň kousek takové krásně rozkvetlé louky plné kopretin, chrp, hvozdíků nebo zvonečků do našich zahrad?

V poslední době se ve veřejné zeleni, ale i v soukromých zahradách, lidé stále častěji navrací k zakládání květnatých luk. Důvod je nasnadě. Pěkně to vypadá, seče se jen dva až třikrát za sezónu a navíc luční porost se stává útočištěm užitečných živočichů. 

„Ideální je udělat celoplošnou přípravu půdy, to znamená strhnout drn v celé ploše, potom tu plochu upravit, uhrabat, urovnat a teprve do této čisté zeminy sít luční směs“, říká vedoucí odboru životního prostředí v Třeboni Jaroslav Fliegel, který se aktivně podílí na výsevu lučního porostu v parku třeboňských lázní Aurora.

V centru Jičína se za pár týdnů objeví takzvaná květnatá louka (ilustrační foto)

Podle jeho slov luční společenstvo potřebuje ke svému fungování větší plochu, protože konkurence ostatních trav je silná. Vzhledem k tomu, že rostlinky se potřebují přesemeňovat, rozloha 1 ar je podle něj ideální.

Na ten správný efekt si musí pěstitel až tři roky počkat. Ale pak to stojí za to. První seč připadá na konec června a druhou na konec srpna. Výhodou je, že luční kvítí dobře snáší drsnější podmínky, takže ani suché léto jim neublíží.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová