Island se snaží zachránit půdu. Tradice ale velí farmářům hnát ovce do hor

V čem se Islanďané podobají Vikingům? „Stavbou těla. To nejsou muži a ženy drobných konstrukcí. Zvládnout zimu vyžaduje rozložitost a taky zásoby,” vysvětluje reportér Českého rozhlasu Radek Kříž.

Je zajímavé potkávat studenty z celého světa, kteří sem přijíždějí a diskutují o ochraně půd. Všichni mi vyprávějí ten samý příběh, narážejí na tradice, které se nemají měnit. Svein Runolfsonn

Jejich postavy zřejmě ovlivňuje i konzumace mléka. Udává se, že každý Islanďan vypije víc než litr mléka za den. Česká specialistka na sopečný prach reportérovi Českého rozhlasu potvrdila, že její islandský manžel vypije i dva litry mléka denně.

„Obyvatelé Skandinávie mají vypěstovanou toleranci na laktózu. Proto ty všudypřítomné ovčí a kozí farmy na stráních. Co se týká dalších stravovacích návyků je lahůdkou koňské maso, konkrétně hříběcí steaky. Těch se zřejmě Islanďané nikdy nevzdají, stejně jako velrybího masa. I to jsou kořeny Islanďanů,” říká reportér.

Oáza v poušti

Podle Kříže je Island krásná země, je ale zničená člověkem. „Je velice těžké přesvědčit farmáře, aby nevyháněli ovce do hor. Je to tradice, součást jejich života. Dělal to jejich otec, jeho otec, jeho děd, všichni brali zvířata do hor,” vysvětluje bývalý ředitel Institutu pro ochranu půd Svein Runolfsonn před leteckou fotografií farmy.

Chlubí se, kolik hektarů půdy už se zelená, kde co roste. Farma skutečně vypadá jako oáza v poušti. Hned vedle je fotografie stejného místa před skoro sto lety. Farma založená v 9. století byla už tehdy opuštěná, obklopil ji písek a kameny. Farmu v roce 1926 koupil stát se záměrem ukázat farmářům, jak se k půdě chovat udržitelným způsobem, jak hospodařit, ale nezanechávat spoušť.

Západ slunce nad zkamenělými troly ve Vík í Mýrdal|foto: Tomáš Tůma

„Je zajímavé potkávat studenty z celého světa, kteří sem přijíždějí a diskutují o ochraně půd. Všichni mi vyprávějí ten samý příběh, narážejí na tradice, které se nemají měnit. Je neuvěřitelně náročné změnit myšlení,” říká Runolfsonn.

Farmaření se mění

Na farmě v současnosti sídlí Institut pro ochranu půd. Dvacet hektarů pouště změnil v les a přidal k nim dalších sto hektarů jiných porostů. Pro okolní farmáře dodává semena, učí je hospodařit. Chce po nich, aby půdu neničili.

Pokud Island chce vysokou zemědělskou produkci, musí používat obrovské dávky minerálních hnojiv. Michal Hejcman

Základní recept je jednoduchý – nechat ovce v nížinách a ohradách. V tomto záměru jim pomáhá současný odklon od chovu ovcí. „Farmaření na Islandu se teď mění. Chov ovcí už není tak výdělečný, protože k němu potřebujete spoustu zaměstnanců. Vláda tradiční chov bohatě dotuje, mladí lidé už ale na ovčí farmy nejdou. Už tady taky přestává být trh na jehněčí maso. Navíc je hrozné, jak se zdražila produkce mléka,” popisuje Runolfsonn.

Není alternativa

Na další farmě, jejíž orná půda leží nejblíž ledovci na světě, pěstují ječmen. Pět kilometrů nad ní je hora s bílou ledovcovou čepicí. Obnova půdy na celém ostrově je vykoupená dalším velkým zásahem do krajiny, tentokrát chemickým.

„Tato farma leží na nejúrodnějších půdách na Islandu. Požívají se tady také velké dávky minerálních hnojiv, dusíkem se hnojí přes dvě stě kilogramů na hektar, což ani u nás není obvyklé. Ty dávky jsou opravdu obrovské, je to nesrovnatelné s tím, jak vnímáme ochranu přírody v České republice,” říká Michal Hejcman z Katedry ekologie ČZU.

Svein Runolfsonn ukazuje farmu|foto: Radek Kříž

„Používají se tu vysoké dávky k tomu, aby se vůbec obnovily travní porosty na místech, kde došlo k erozi vlivem pastvy dobytka. Bez toho to prostě nejde, protože by tu travní porosty vůbec nerostly. V podstatě není alternativa. Pokud Island chce vysokou zemědělskou produkci, tak musí používat obrovské dávky minerálních hnojiv,” tvrdí Hejcman.