Herec a režisér Josef Hervert: Vždycky si vyberu komplikovanější cestu, ale vyplácí se to

„Jsem herec, který postupně přešel k režii. Stalo se to souhrou různých náhod a začalo se mi líbit mít odpovědnost nejenom za svůj výkon, ale za ten celek. Tak jsem se postupně převtělil do režiséra, který má hereckou zkušenost.“ Proto se snaží hercům naslouchat a bere to jako kolektivní dílo. „Provokuju herce k debatě a mám pocit, že jim vyhovuje, že jsou bráni jako partneři.“

Vidět ho můžete v inscenaci František Plánička, o legendárním československém brankáři. „Můj srdcový klub je Slavia, takže to představení je srdcovka. Vyrůstal jsem na Letné, kde všichni fandili Spartě, tak asi právě proto jsem začal fandit Slavii. Byly to boje, hodně jsme prohrávali, tak jsem si řekl, že sparťanem se člověk narodí, ale aby se stal slávistou, musí mít sílu, vůli, odvahu a základní morální vlastnosti,“ usmívá se.

Kuriózní je, že hru režírovala žena, Olga Strusková. „Kdyby to dělal chlap, vyleze z toho asi hlavně fotbal, ale takhle z toho vylezl ten lidský příběh.“

Letecký mechanik na DAMU

Josef Hervert vystudoval obor letecký mechanik. Ten s divadlem neměl nic společného. „Nastoupil jsem do fabriky a měl pocit, že se nade mnou zavřela voda a že do šedesáti budu někde od šesti ráno hákovat a opravovat letadla. S příchodem do světa divadla jsem cítil, že tam je prostor.“

Jako letecký mechanik šel rovnou za hereckou legendou Borisem Rösnerem, aby ho připravil na DAMU. „Velice záhy poznal, že jsem divadlem nepolíbenej, ale ta syrovost se mu asi líbila. Byl jsem přidrzlý a zřejmě oceňoval, když do toho někdo šel po hlavě. Asi to považoval za výraz nějaké osobitosti.“

Většina jeho spolužáků tak měla náskok. „Chodili například do dramaťáku nebo dělali amatérské divadlo. Byl jsem trošku na chvostu, ale maminka mi kdysi řekla: hele, ty jsi prostě pomalejší, ale vždycky tam nakonec dojdeš. A měla pravdu.“

Alexandra Mynářová a Josef Hervert|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Vždycky si vyberu komplikovanější cestu

Po škole dostal nabídku do Pardubic, zároveň ale předtím napsal do Klicperova divadla v Hradci Králové. „V Pardubicích bych měl všechno: za rok premiéra, ubytování, stravenky. Ale v Hradci mě pozvali na konkurz, a ten jsem udělal. Napsali, že mě sice berou, ale že na mě nemají žádný peníze. V Pardubicích mi to přišlo takový umetený, tak jsem zvolil trnitější cestičku.“

Byl to risk, který mu vyšel. „Samozřejmě jsem si musel přivydělávat, ale Hradec byla dobrá volba. Obecně si to v životě komplikuju, ale myslím, že to vyplácí. Když jde něco lehce, člověk to obvykle rychle opouští. Když mám dvě možnosti, vždycky si vyberu tu složitější. Zatím to tak je. Asi mám rád výzvy,“ usmívá se.

Kde zažíval největší ohlas? Jak se rodila úspěšná divadelní hra Presidenti? Co se mu líbilo v Chicagu? Jak se mu režíruje v Divadle Viola? Má pět sester, jak vzpomíná na dětství mezi holkami? Poslechněte si v rozhovoru s Alex.