Havel v zemi moravské a hrdinský příběh obyčejného člověka

27. únor 2015

„Moravské drama o zemi, která kdysi křičela ´Už je to tady!,´ jen nevěděla co.“ Tak autor a realizátoři stručně definují novou hru Martina Františáka, kterou 27. února, pod názvem Havel v zemi čeledínů, uvede brněnské Mahenovo divadlo. Režie se ujal ředitel Národního divadla Martin Glaser.

Nápad na hru se zrodil v době, kdy Martin Glaser a Martin Františák připravovali první společnou sezónu brněnské činohry. Jejím spojovacím tématem je nakládání s mocí v různých podobách - společně s dramaturgyní Olgou Šubrtovou chtěli klasická dramata a adaptace literárních předloh doplnit aktuální hrou. Při diskuzích, kdo je vlastně „hrdinou současnosti“, padlo podle dramaturgyně jméno Václava Havla: „začali jsme přemýšlet, že by bylo fajn napsat hru o Václavu Havlovi“.

Příběh devadesátých let naší zeměV programu divadla čteme: „Dům u štěrkového jezera na okraji vesnice. Nečekaná Klausova am­nestie otevírá dveře minulosti. Vystupuje z nich i Jura, který se vrací domů z výkonu trestu. Vystupuje z nich i historie temného dvacetiletí jedné rodiny. Jeden dům. Jedna matka. Stesk po zmizelém synovi. Nesnesitelná tíha a vina. Minulost. Devadesátá léta: Krvavý byznys, krajina bílých koní. Vyrubané hory, napakovaní chlapi a napakované rody.

03325543.jpeg

Zmizelí chlapi a děti, které po nich zůstaly. Rody, které v této hře prohrály. Trůny, domy i střechy. Sláma a rez. Jaká je láska v srdci čeledína? Je to žert, být hrdinou v této zemi čeledínů? Hrdinou tohoto příběhu? Hrdinou? Byl Václav Havel hrdinou? Havel očima „obyčejného člověka“. Havel v příběhu, který hovoří o jeho době. A příběh, který hovoří o vztahu lidí k Havlovi. Drama, ve kterém se Havel neobjevuje, ale ve kterém na něj myslí tolik lidí, že ani netušíme...“

03325544.jpeg

Havlovský étos a hledání významu slovZajímavé je, jak se podíl a význam Havlovy postavy postupně měnily - zatímco v první verzi byly jen některé jeho myšlenky v ústech jiných postav, v té finální je jednou z hlavních postav. Režisér Martin Glaser přitom zdůrazňuje, že na rozdíl od jiných národů se na jakékoliv hrdiny díváme spíše s určitým podezřením. A u Havla to platí dvojnásob: „Jeho figura tam vnáší ´havlovský étos´, to, že pravda a láska má zvítězit nad lží a nenávistí. My se tomu smějeme, ale když si uvědomíme význam těch slov, tak se tomu může ve skutečnosti smát jen hlupá.“

03325542.jpeg

Při ztvárnění Havlovy postavy přitom nejde o vnější nápodobu, ale o ztělesnění jeho duše. Nejen indiánská čelenka na hlavě ho má představit jako „věčného kluka“ - záměrně je obsazen hercem (Michal Dalecký) o dvě generace mladší.

Střídmost a skutečný příběhBěhem příprav doznal scénář podstatných změn - režisér Martin Glaser prakticky zrušil veškeré obsáhlé scénické poznámky a výrazně zasáhl i do textu samotných postav - z deseti finálních stran například zbyla necelá polovina. Jedním dechem ovšem dodává, že si velmi váží Františákovy autorské invence - zejména schopnosti napsat skutečný příběh s řadou přesvědčivých dramatických situací, využití poetického jazyka a osobité stylizace. Tím spíš, že „v reflexi současné doby mají naše divadla, včetně těch s přídomkem národní, oproti zahraničí, hodně co dohánět“, konstatuje Martin Glaser.

03325545.jpeg
Spustit audio