Galerie ženských osobností - Mary Kingsleyová

4. září 2006

Britská cestovatelka, objevitelka, spisovatelka, ale také ošetřovatelka, která významným způsobem ovlivnila evropský pohled na Afriku a její obyvatelstvo. Cesty, které do Afriky podnikla, nebyly ani tak významné z hlediska zeměpisných objevů, ale spíše proto, že je vůbec uskutečnila, navíc sama, bez znalosti místních jazyků či aspoň francouzštiny, s naprostým minimem financí. Za svůj velmi krátký život dokázala dosáhnout věcí, o kterých lze mluvit pouze s obdivem.

Mary, celým jménem Mary Henrietta, se narodila 13. října 1862 v Islingtonu, v Anglii, Georgi Kingsleymu a jeho ženě Mary, prý pouhé 4 dny po jejich svatbě. Tatínek působil jako lékař a pracoval pro hraběte Pembroka. Oba tito muži velmi rádi cestovali a společně sepsali ze svých cizokrajných cest knihu (South Sea Bubbles - Bublinky jižního moře). Tatínek byl pro Mary spíše vzácný. Měla mu to i trochu za zlé, že je stále pryč. Maminka totiž byla nemocná. Přivážel vždy ale knihy, o které rozšiřoval již i tak bohatou domácí knihovnu, kde Mary tak ráda trávila svůj čas.

Logo

Mary měla také mladšího bratra, ale i ten byl chatrného zdraví. V mnoha ohledech bychom mohli říct, že byla typickou svědomitou viktoriánskou dívkou. Získala jen nepatrné formální vzdělání, mnohému se ale naučila z knih a od otce, kterému při jeho krátkých pobytech doma pomáhala zpracovávat jeho záznamy z cest. Až do svých 30 let věnovala svůj život péči o nemocnou maminku i svého dosti nezodpovědného bratra Charleyho, přes všechny jeho nesčetné potíže, ve kterých se topil.

Rodina se přestěhovala do Cambridge v roce 1886, a to nejen proto, že tam Charles začal chodit na vysokou školu, ale bylo to i vhodnější prostředí, kde otec mohl zpracovat své materiály. Roku 1891 se otec vrátil z jedné cesty do Anglie a přivezl si s sebou revmatickou horečku. Teď, když byli oba rodiče nemocní, zůstala veškerá zodpovědnost o domácnost na Mary. Údajně si objednala i časopis Anglický mechanik (English Mechanic), aby mohla sama provádět opravy na jejich chátrajícím domě.

Tatínek však v únoru následujícího roku zemřel a maminka o pouhých 5 týdnů později. Dle tehdejších tradic se Mary přestěhovala do Londýna ke svému bratrovi, který byl správcem rodinných financí. Ten se však rozhodl odcestovat do Číny (1893), a tak najednou osvobozená od rodinných povinností se odhodlala vydat sama na cesty, o kterých dříve mohla jen snít. Cílem se měla stát Afrika. Chtěla posbírat materiál potřebný k dokončení tatínkovi knihy, zabývající se srovnáním obětních rituálů ve světě. Mary však také nabídla Britskému muzeu, že při svém putování po zapadlých končinách afrického kontinentu pro ně posbírá vzorky tropických ryb.

Kromě krátké návštěvy Kanárských ostrovů brzy po smrti rodičů, Mary neměla s cestováním zkušenosti. Proto se rozhodla se o Africe nejprve co nejvíce dozvědět. Většina informací byla spíše odstrašujících či aspoň zavádějících. Nejvíce užitečných rad se pak Mary dozvěděla až od kapitála nákladní lodi, na které do Afriky plula, p. Murraye.

Její první cesta v srpnu 1893 vedla do San Paul de Luanda, kde žila s místními lidmi. Ti ji naučili, jak rybařit s pomocí sítí z ananasového vlákna. Poté, co se naučila potřebné dovednosti, vydala se sama hledávat v manglovníkových bažinách vzácné druhy ryb. Její cesta vedla pak do přístavu Matadi v horní části řeky Kongo, tam objevila dosud neznámé druhy ryb, dále pokračovala přes Kabindu a Francouzské Kongo (dnešní Gabon). Závěrečná část cesty ji zavedla do Fernando Po a přístavu Clabar. Do Británie se vrátila počátkem roku 1894.

Protože věděla, že dřívější objevitelé vzbuzovali u Afričanů nedůvěru tím, že pro ně bylo nepochopitelné, proč by někdo jen tak putoval, cestovala jako obchodník. Vezla s sebou látky, které pak s domorodci vyměňovala za kaučuk či slonovinu. To navíc pomáhalo i její cesty financovat. Díky tomu ale strávila hodně času v kontaktu s jinými obchodníky a vybudovala si k nimi velkou úctu.

Tito muži také přispěli k jejímu lepšímu pochopení těžké situace v Africe a nevhodného přístupu kolonizačních velmocí k místnímu obyvatelstvu. Na základě toho a také svých zkušeností pak veřejně kritizovala evropské kolonizační úsilí, byla zastáncem ochrany domorodých zvyků a snažila se přispět k lepšímu pochopení i u obyvatel Británie. Zvláště se tomuto tématu věnovala ve své druhé knize. Její láska k Africe je zřejmá z popisů krajiny a jejích obyvatel, které zaplňují stránky jejích knih.

V prosinci 1894 se vydala do Západní Afriky znovu. Chtěla studovat lidožravé kmeny. Poněkud odvážné, že ano. Krátce se opět zastavila v Sierra Leone a pokračovala do Gabonu. Odtamtud se přesunula parníkem k ústí řeky Ogooué ve Francouzském Kongu. V Libreville procházela celnicí a raději tam zanechala svůj revolver, než aby za něj musela zaplatit 15 šilinků licenčního poplatku. Z Libreville cestovala podél pobřeží k ústí řeky Ogooué a pak po řece vzhůru směrem do Lambaréne.

Z Lambaréne se vydávala na své výzkumy na kánoi a dostala se tak na mnohá místa, kde noha Evropana dosud nevstoupila. Sbírala při tom hmyz, mušle, rostliny, plazi a ryby pro Britské muzeum. V září r. 1895, po jistém čase stráveném s lidožravými kmeny Fang, se v rozmaru mysli rozhodla dokonce zdolat nejvyšší a především posvátný místní vrchol, který se v domorodé řeči nazývá Trůn hromu, ale je známý spíše jako Mount Cameroon, který je 4095 m vysoký. Mary si k tomu zvolila cestu, kterou na horu ještě nikdo nelezl. Byla první ženou, která vrcholu hory dosáhla, ona však skromněji spíš upozorňovala na to, že byla třetím Angličanem. Po statečném výstupu si tak mohla vychutnat jedinečný výhled do dalekého okolí. Bylo to právě zde, u hory Cameroon, kde ji zastihlo tornádo a ona na vlastní kůži zažila jeho ničivou sílu.

Zprávy o dobrodružstvích Mary Kingsleyové se nesly až do Anglie, a tak když přistála v Liverpoolu, byla uvítána řadou novinářů, kteří chtěli od ní získat interview. Mary se stala tak slavná, že následující tři roky strávila na přednáškových turné po Anglii a vyprávěla lidem o životě v Africe. Po svém návratu napsala knihu Travels in West Africa (Cesty po západní Africe), popisující zážitky z jejího prvního dlouhodobého pobytu v Africe. Ta se stala okamžitě bestsellerem. Ve druhé knize West African Studies (Studie západní Afriky, vyšla r. 1899) mimo jiné popisuje své dobrodružné zážitky při překonávání krokodýlů, pádu do pasti plné domorodých oštěpů (život jí tehdy zachránily její šaty z pevné látky i korzet) a další, ale odráží se v ní i její nespokojenost s kolonizačními politikami.

S plány cestovat potřetí do Afriky s cílem navštívit své přátele a sbírat další materiály opustila Anglii opět roku 1899. To už se v Africe ale rozhořela Búrská válka. A tak namísto západní Afriky vyrazila do Afriky jižní. Mary se jako dobrovolná zdravotní sestra zapojila do pomoci při ošetřování raněných afrických válečných zajatců. Propukla však epidemie tyfu a úplavice. Mary se od pacientů nakazila a nakonec sama podlehla. Zemřela 3. června 1900 v Kapském městě, ve věku nedožitých 38 let. Její poslední přání bylo být pohřebena v moři poblíž afrických břehů.

autor: jt
Spustit audio