Galerie ženských osobností - Marie Lavoisierová

Marie-Anne-Pierette Paulzeová byla dcerou bohatého badatele a šlechtice Jacquese Paulzeho (synovce francouzského státníka Josepha-Marie Terraye) a narodila se v Paříži roku 1758. O jejím dětství se toho mnoho nedočteme, víme jen, že vyrůstala ve finančně dobře situované rodině a že byla krásná a chytrá. Po smrti matky opustila klášterní školu a stala se otcovou společnicí.

Logo|foto:Český rozhlas

Bylo jí teprve 13 let, když byla v roce 1771 provdána za o 15 let staršího otcova spolupracovníka a rodinného přítele, kterým byl právník, správce "Freme Générale" a člen Francouzské akademie věd, Antoine-Laurent de Lavoisier. Marie si tak údajně zvolila sama, aby se vyhnula sňatku s hrabětem d'Amervalem, který byl od ní starší dokonce o 36 let.

Poté, co matka (Mariina tchýně) Antoina finančně zabezpečila a umožnila mu stát se samostatným, mohl opustit dráhu právníka a začít se věnovat především vědě. Ta zajímala i Marii. Ve vrchním patře svého domu si zřídili laboratoř. Marie se naučila německy, anglicky a latinsky, aby manželovi pomáhala s překlady zahraničních spisů pro vědeckou práci. Stala se jeho spolupracovnicí při experimentech. Brala také lekce v malování od slavného malíře Jacquese-Louise Davida, aby mohla ilustrovat manželovy články.

Před nějakým časem objevili švédský chemik C. W. Scheele a anglický chemik a filozof Joseph Priestley nový prvek - kyslík (právě Lavoisier mu však teprve dal jméno). Manželé Lavoisierovi navázali na tento objev svými výzkumy a už v roce 1777 Antoine vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - tzv. oxidační teorií. Dokázal tehdy, že oxid uhličitý, který vzniká při dýchání, je sloučeninou kyslíku s uhlíkem, a odhalil, že voda je sloučeninou kyslíku a vodíku. Těmito objevy definitivně zpochybnil tzv. flogistonovou teorii (podle té při hoření ztrácejí látky těkavou součást - flogiston - to byla tajemná látka, která mimo jiné měla být právě příčinou hoření látek). Na základě oxidační teorie hoření vysvětlil i procesy dýchání, spalování či žíhání kovů.

Další objevy, na kterých Antoine a Marie spolupracovali, vedly k tomu, že Antoine zobecnil existující empirická fakta a vytvořil chemii jako exaktní vědu založenou na kvantitativních metodách měření a vážení a zreformoval chemické názvosloví. Zavedl metrický systém a vytvořil první periodickou tabulku, která však obsahovala pouze 23 tehdy známých prvků. Společně s Lomonosovem je považován za objevitele zákona zachování hmoty. Položil též základy termochemie a kalorimetrie.

Jakou roli v tom všem sehrála Marie můžeme dnes jen obtížně určit. Manželé Lavoisierovi neměli děti, a tak se Marie mohla plně věnovat pomoci manželovi. Víme jistě, že byla zapisovatelkou jeho experimentů. Překládala také manželovy práce do latiny, doplňovala komentáře a grafické nákresy. Tyto texty se staly základem pro jeho souhrnné dílo Traité élementaire de Chimie (Učebnice základů chemie), vydaného r. 1789. Mimo to plnila Marie i svou společenskou roli - byla hostitelkou Antoineových přátel, vědců různých oborů přírodních věd.

Jejich vědecká činnost však probíhala na pozadí dramatických politických změn, kterými žila Francie. Během Vlády teroru, která následovala Francouzskou revoluci, byli v roce 1792 Lavoisierovi nuceni opustit svůj domov a laboratoř. Poté, co v listopadu 1793 revolucionáři zastavili práci na vědeckých akademiích, se Antoine pokusil uprchnout extrémistům, ale chytili jej a soudili ho u Jakobínského tribunálu. Antoine byl odsouzen a trestem byla poprava gilotinou. Stejný trest stihl i Mariina otce. Stalo se tak 8. května 1794.

Marie se tím najednou ve svých 36 letech stala nejen vdovou, ale i sirotkem, navíc bez peněz, neboť majetek byl zkonfiskován. Útočiště jí však poskytl bývalý sloužící. Naštěstí pro vědu za necelý rok jí Republika majetek navrátila, včetně zabavené vědecké knihovny. A tak se její dům stal opět místem setkávání vědců. Marie se navíc pustila do příprav vydání manželem započatých kapitol jedna až čtyři z původně zamýšlených osmi, které měly tvořit souhrn poznatků z oboru chemie, tzv. Mémoires de Chimie (Memoáry chemie). Nejprve k tomu měla pomocníka, ten pak po nějaké neshodě odešel a Marie tedy r. 1805 dílo vydala sama ve dvou svazcích, s vlastním úvodem, a výtisky zdarma rozdávala vědcům.

Protože Marie Lavoisierová byla ještě poměrně pohledná a navíc bohatá, dvořilo se jí hned několik nápadníků. Opakovaně odmítla nabídky ke sňatku od chemického magnáta Pierra Samuela Duponta de Nemours, svou pozornost však věnovala dlouholetému návštěvníkovi jejich salónu, vynálezci Benjaminu Thompsonovi, hraběti Rumfordovi. Jeho nabídku ke sňatku přijala, ale ponechala si své příjmení. A udělala zřejmě dobře. Jejich manželství nemělo dlouhé trvání, pouhé čtyři roky. Při jejich bouřlivé cestě po Evropě prý svému druhému manželovi zničila jeho sbírku květin po hádce, kdy on si z pozice manžela prosazoval právo kontroly nad jejími veškerými financemi a činnostmi.

Marie se po rozvodu vzdala vědeckého experimentování a až do své smrti r. 1836 (tedy téměř čtvrt století) se věnovala obchodním a filantropickým aktivitám.