Galerie ženských osobností - Magdalena Dobromila Rettigová

26. prosinec 2005
Apetýt

Dodnes se vedou spory o jím významu, přesto ji zná více lidí než jiné obrozenecké autory. I naprostí nečtenáři. Je autorkou celé řady literárních děl, my ji však spojujeme především s proslulou Domácí kuchařkou, jejíž napsání zdůvodnila v jednom dopise z r. 1845 takto: "až potud více lidu se shání po dobrém chutném obědě než po nejkrásnější básni...". Magdalena Dobromila Rettigová se stala předlohou stejnojmenného díla Aloise Jiráska, které ovlivnilo naše poněkud zkreslené vnímání její osobnosti. Patřila mezi první česky píšící ženy. Božena Němcová ji velmi obdivovala. Mnohé však překvapí, že byla i nadšený mineralog, což byl koníček pro ženu té doby víc než výstřední.

M.D.Rettigová

Magdalena pocházela z německého prostředí. Narodila se 31. ledna 1785 ve Všeradicích u Berouna, kde její otec František Artmann toho času působil jako purkrabí, ale nedlouho po jejím narození se stal direktorem ve Stanicích u Prahy na panství hraběte Šporka.

Neměla lehké dětství, sourozenci vždy po krátkém čase zemřeli, s dětmi ze vsi neměla dovoleno se stýkat, a tak si musela při hrách vystačit sama. Byla beztak spíše vedena k práci. Sama vzpomínala, že k 5. narozeninám jí matka věnovala 6 párů punčoch, velké přadeno příze a jehlice se slovy: "Co si napříště upleteš, budeš mít; jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe!" V šesti letech už uměla číst a psát. Zásluhu na tom měla matka a také piarista P. Eugenikus Frank, bývalý vychovatel hrabat Kouniců. Když jí však bylo sedm let, zemřel jí otec. To změnilo rodinnou situaci. Zůstala sama s matkou a několikatýdenním bratříčkem. Ten ovšem také ve velmi záhy zemřel. Musela tedy matce pomáhat se zajištěním živobytí.

V desíti letech se s matkou přestěhovaly do Plzně a tam navštěvovala městskou školu, kde patřila mezi nejlepší žákyně. Po roce a půl se vrátily do Prahy a i tam pokračovala ve svém vzdělání. Byla na svůj věk vyzrálejší a sečtělejší než její vrstevnice a vyhledávala spíše společnost dospělých a učila se od nich. Spolužačky jí výsměšně říkaly "klášternice" nebo "stará moudrá".

Magdalena byla vychována německy, mluvit a psát česky se naučila až mnohem později. Vliv na to měl její budoucí manžel, Jan Rettig, se kterým se dlouho přátelila od svých 12 let, a až po 10 letech oba poznali, že jejich vztah přerostl meze přátelství. Rettig nebyl Magdalenině matce zrovna pochuti, byl nemajetný a Magdaleně se dvořilo mnoho dobře zajištěných nápadníků. Ale když jednou Lena byla opět vážně nemocná a nevědělo se, zda nemoc překoná, svolila, aby se s Rettigem zasnoubila, v naději, že až se Magdalena uzdraví, ke sňatku nakonec nedojde. Svatbu ale prosadili a oslavili, když bylo Magdaleně 23 let.

Jan Rettig, právník, pocházel z poloněmecké rodiny, byl ale nadšen obrozeneckým hnutím a chtěl, aby se doma mluvilo česky. Magdalena to přijala. Oba začali připojovat ke svým jménům slovanská jména. Magdalena si se začala psát Dobromila, manžel zvolil jméno Sudiprav.

Důležitou roli v Magdalenině životě však sehráli i manželé Korábovi, kteří byli též velkými českými vlastenci. Protože Magdalena bývala často vlekle nemocná a František Koráb byl její ošetřujícím lékařem, stal se rodině Rettigových blízký. Byl i se svou ženou u Rettigů častým hostem ve společnosti, která se u Rettigů scházela. František Koráb měl velký vliv na to, že se Magdalena naučila pořádně česky. Dříve češtinu dosti komolila s němčinou. Inicioval ve společnosti nákup českých knih a Magdalenu navrhl jako knihovnici. Ta se této své role ujala svědomitě, všechny zakoupené knihy přečetla, aby o nich mohla zasvěceně hovořit. Pozitivně se to projevilo i na její češtině, která už po půl roce byla velmi vytříbená.

Významnou osobou v jejím životě se stal také vlastenecký nakladatel Jan Hostivít Pospíšil, se kterým se seznámila při jedné cestě za nákupem nových knih pro knihovnu. Když se dozvěděl, že Magdalena sama píše a s úspěchem svoje práce předčítá, nabídl jí vydání jejích prací. V psaní ji podporoval i Václav Kliment Klicpera a hraběnka Kolovratová, rozená Kinská.

V Magdalenině díle se odráží její celoživotní potřeba někoho vzdělávat a poučovat. Měla k tomu sklon už odmalička. Ráda psala dopisy. Její dopisy však nebyly ledasjaké, psala je často veršovaně. Sama jim říkala "básnířské" a vedla k tomu i své mužské přátele, říkala, že je to povinností každého vlastence. Její prozaická díla byla v tehdejší době velmi oblíbená, i když nám se mohou zdát poněkud sentimentální a idylická (např. povídka Arnošt a Bělinka). Její básnické dílo se vycházelo v dobových časopisech a almanaších. My si však Magdalenu Dobromilu Rettigovou nejvíce spojujeme s její Domácí kuchařkou (z r. 1826).

Nebyla to první kuchařka, která tehdy vyšla. Měla prý konkurenci 7 poměrně úspěšných jiných. Oblibu a velmi brzké reedice si ale získala zřejmě proto, že se jí podařilo zvolit ty správné čtenářky: "menší domácnosti", čímž měla na mysli příslušníky středního stavu žijícího na venkově, tedy vrstvy aktivní v obrozeneckém hnutí. Proto její Kuchařka sehrála roli i po stránce obrozenecké na rozvoj spisovné češtiny.

Magdaleně záleželo také na tom, aby jídlo bylo především chutné, aby kuchyně byla rozmanitá, ale i estetický - "jídlo by mělo lahodit oku". Snažila se přimět zkušenou kuchařku k tomu, aby nepodléhala stereotypu, aby experimentovala. Přesto by kuchařka měla být i šetrná ("Dobrá hospodyně nesmí nic zmařit."). Prakticky orientovaných knih napsala ale mnohem více. Patří mezi ně např. Pojednání o telecím mase (1843), Kafíčko a vše, co je sladkého (1843), Dobrá rada slovanským venkovankám, aneb Pojednání, kterak lze ony pokrmy sprosté lacině a chutně připraviti, a tak se buď pro budoucí svou domácnost, neb pro službu cvičiti (1838), Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby spokojenosti své i manželovy došla (1840) a další.

V roce 1834 se Rettigovi přestěhovali do Litomyšle a i tam patřili k prvním iniciátorům národně obrozeneckého hnutí. Magdalena pokračovala ve vydávání zpravidla mravoučných povídek, které byly určeny především dospívajícím dívkám. Snažila se ovšem šířit vzdělání a vlastenecké cítění žen i prakticky. Organizovala společenské kroužky a tzv. kávové společnosti, kde se četlo a diskutovalo, ale probíralo také vedení domácnosti, vaření, či vyšívání.

Manželství Rettigů, ač se to okolí nemuselo tak jevit, zřejmě nebylo úplně šťastné. Později se svěřila, že kdyby jí bylo opět dvacet, manželství by se rozhodně vyhnula. Společně s manželem vychovala tři děti: Jindřišku Milinu, která byla koloraturní zpěvačkou ve Stavovském divadle v Praze, ve Štýrském Hradci a nakonec primadonou v Královské opeře v Mnichově. Syn Josef Ondřej, vstoupil do piaristického řádu, ale zdědil její lásku k mineralogii, které se věnoval společně s astronomií. Působil mimo jiné jako uznávaný profesor v Hustopeči na Moravě. Druhý syn Karel se vyučil sazečem a působil v Terstu. Celkem ale Magdalena porodila 11 dětí, většina z nich ovšem brzy zemřela.

Magdalena svého muže přežila jen o rok, zemřela 5. srpna 1845 a je pohřbena na litomyšlském hřbitově.

autor:Jana Turčínková