Galerie ženských osobností - Hermína Týrlová

Hermína Týrlová se narodila 11. prosince 1900 v Březových Horách u Příbrami. Bylo to město s hornickou tradicí. V 19. století se zde vytěžilo neuvěřitelných 97,7 % stříbra a olova z celého Rakouska-Uherska. A tak není divu, že i Hermínin tatínek byl horník. Ze záliby řezbařil, vyřezával betlémy. Ten jejich vlastní domácí betlém prý zabral půl obytné místnosti, lidé z daleka se na něj chodili dívat. Otec však přišel při práci o život, když byla Hermína ještě poměrně malá. A maminka zemřela brzy po něm.

Hermínu přitahovalo divadlo. Angažmá získala v divadle Urania (bylo to dřevěné divadlo na okraji Prahy, ovšem hojně navštěvované). Věnovala se baletu, naučila se zpívat, hrála drobné role. Dokonce se pokoušela o literární tvorbu, kreslila. K filmu ji přivedlo až setkání s Karlem Dodalem, průkopníkem českého animovaného filmu, který se stal posléze jejím manželem. R. 1925 nastoupil do tehdejšího Elektajournalu v Atelieru A - B na Vinohradech, kde se přes produkci reklam začal u nás vyvíjet kreslený film.

Zakázek na kreslenou reklamu bylo tolik, že pracovní doba na to nestačila a Karel si nosil práci domů. Protože věděl, že Hermína je výtvarně nadaná, zaučil ji a ona mu začala pomáhat. Později nastoupila sama na čas pracovat do Elektajournalu. Pak však přišla likvidace podniku a doba největší nezaměstnanosti. Snažila se podnikat na vlastní pěst, získala nějaké zakázky od ministerstva zemědělství na instruktážní filmy, ale náklady byly tak vysoké, že vlastně pracovala se ztrátou.

Neúspěch v práci vedl nakonec i k odcizení s manželem a jejich rozchodu. Karel se znovu oženil a založil se svou novou ženou Irenou v roce 1934 produkční firmu I.R.E.-Film. Hermína se vrátila ke svému dívčímu jménu, ale po čase opět navázala spolupráci se svým bývalým manželem. Pracovali spolu dalších 6 let, ale Hermína Týrlová je zpětně líčila jako ta nejtvrdší a nejponíženější léta za celou její kariéru.

Hermínu inspiroval loutkový film Alexandra Ptuška Nový Gulliver a začala toužit po natočení loutkového filmu u nás, jenže Karel Dodal o to zájem neměl. Její přání se jí splnilo až s reklamní zakázkou jednoho zákazníka. Námět využíval slovní hříčky a doporučoval obuv značky Krása, která měla prodejnu v paláci Lucerna. V reklamním filmu se z pouliční lucerny ozýval hluk a detektiv vypátral, co se dam děje. Byli to malí ševci (loutky), kteří v ní pracovali.

Byl to první a navíc úspěšný pokus. Další významnou zakázkou byl film pro Radiojournal. Jmenoval se Všudybylovo dobrodružství. Královnička vln v něm provázela Hurvínka budovou rozhlasu a seznamovala ho s jeho technikou. Film byl sice kreslený, ale v úvodu se využilo loutky Hurvínka.

V r. 1938 se začala projevovat napjatá předválečná situace. Karel Dodal se rozhodl emigrovat a Hermína tak ztratila spolupracovníka a zůstala osamocena. Do jisté míry to pro ni bylo i vysvobození, protože spolupráce s Karlem Dodalem byla velmi náročná, vysilující a omezující.

Na čas si našla práci pro dětský časopis Puňťa, ale už v duchu snila o svém vlastním loutkovém filmu. Lákalo ji zpracovat Ferdu Mravence. Koupila si tedy práva na Sekorova Ferdu. Díky šťastnému setkání s Karlem Smržem se dostala do Zlína (1941), kde jí v tehdejších Baťových závodech nabídli prostor k tvorbě. Nebylo to ale vůbec snadné. Ferdu sice dokončila, ale s velkým zpožděním , hlavně kvůli řadě komplikací a zatím malým zkušenostem.

Pak se však vedení filmového ateliéru na Kudlově ujali Němci, práce ale naštěstí nebyla zcela zastavena. S rokem 1944 je spojen začátek její spolupráce s Karlem Zemanem, který se stal jejím asistentem. Natočili společně film Vánoční sen, který však způsobil jejich rozkmotření. Stala se totiž nehoda, která způsobila požár a zničení téměř hotového filmu. Hermína Týrlová se z toho složila a skončila v nemocnici. Zeman dostal nabídku film dokončit. Když pak za něj v Cannes získal cenu, pociťovala to Hermína jako křivdu a dlouho se pak navzájem vyhýbali. Až prý po letech je někdo přiměl usmířit se.

Hermína ráda experimentovala. Jako další úkol si stanovila natočit animovaný film, kde by loutka vystupovala společně s člověkem. Pokusy se dařily a postupně zrál plán na film Vzpoura hraček. Chtěla v něm ukázat, jak by se asi zachovaly hračky, kdyby je někdo ohrožoval. Vznikla jedinečná výpověď. Vzpoura hraček byla poslána na Mezinárodní filmový festival do Benátek a získala tam 1. cenu za nejlepší film pro děti a v Bruselu jako nejlepší loutkový film (r. 1947).

Tato ocenění jí ale zkomplikovala život. Žádný z pozdějších námětů jí nebyl schválen. Když neuspěla s příběhem dítěte a hračky Ukolébavka, nevzdala to a rozhodla se obrátit na firmu Fatra Napajedla, která jí film schválila jako reklamní. Vystupuje v ní loutka nemluvněte, kterou si Hermína Týrlová zamilovala už ve Vzpouře hraček . Když byl film hotov, dostalo se jí zadostiučinění, protože byl opět oceněn (1948) na benátském festivalu zlatou medailí a v rámci akce na pomoc trpícím dětem šel do celého světa.

Úspěchy slavila při mnoha dalších filmech, jako např. Nepovedený panáček (1. cena za loutkový film na VI. mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech - 1952, velký ohlas získal i na mezinárodním filmovém festivalu v Indii), s pohádkami Zlatovláska, Míček Flíček, či Pasáček vepřů. Za vrchol její režijní tvorby je považován Uzel na kapesníku, který vznik koncem padesátých let a slavil úspěchy na festivalech v Cannes, Locarnu, Mar del Plata.

V průběhu let dostala Hermína Týrlová nabídku přejít do Brna a tam si vybudovat ateliér. Byly to velmi lákavé podmínky, které Zlín nemohl nabídnout, ale budování ateliéru znovu úplně od začátku byla pro ni obtížná představa. Ztratila by mnoho času i sil, a tak se rozhodla zůstat ve Zlíně. Ve Zlíně zůstala až do své smrti. Dožila se vysokého věku, 92 let. Zemřela 3. května 1993. V roce 2000 byla na jejím rodném domku odhalena pamětní deska.

"Mám dobré svědomí, že jsem svou tvorbou dětské duši nikdy neublížila. Chci, aby v mých filmech život panáčků, panenek, zvířátek i věcí plynul před očima dětí jako neškodný sen, aby dobro vždycky nad zlem zvítězilo, aby si děti musely zamilovat panáčka, jemuž se stane nespravedlivé příkoří, aby viděly na vlastní oči, jak to dopadlo se sobeckým kuřátkem nebo jak se vzbouřilo všechno prádlo proti uzlu na kapesníku, který nesplnil svůj úkol připomínat."