Galerie z ruky pro mě byla stejná vášeň jako divadlo, přiznává Stanislava Macháčková

„Opustila jsem divadlo, které jsem milovala a octla jsem se z vysokých podpatků v Křížovicích. Najednou to byl úplně jiný život,“ vzpomíná Stanislava Macháčková na novou životní etapu, kdy se přestěhovala za svým manželem, sochařem Zdeňkem Macháčkem do odlehlé vesničky na Českomoravské vrchovině.

Ani jeden z nich ovšem nečekal, že se hned první vernisáž setká s takovým úspěchem. V srpnu roku 1991 totiž dorazilo 100 lidí a velký zájem návštěvníků i umělců provázel chod galerie celých třicet let. Galerie se postupně stala jakýmsi uměleckým centrem – vedle výstav známých umělců se v přilehlém amfiteátru, pořádaly koncerty i divadelní a literární podvečery, které vedl mimo jiné herec Lubor Tokoš či Alfréd Strejček.

V objetí krásné přírody

Galerii z ruky obklopuje nádherná příroda. „Ve městě člověk nevnímá přírodu tak intenzivně. Ve městě víte, že je jaro, že je teplo, ale tady to vnímáte celým tělem. Každý den je to jiné. A můj muž byl také zasažen přírodou – všechno se promítalo v jeho sochách. A já, když jsem sem přišla, jsem zjistila, že jim proto velice dobře rozumím,“ popisuje život v Křížovicích.

Po 30 letech provozu galerie zvažuje Stanislava Macháčková její uzavření, a proto také na jaře avizovala poslední výstavu. „Jenže nikdo mi nechce dovolit, abych zavřela.“ Svou pomoc jí nabídli například lidé z blízké Nedvědice.

A jak paní Macháčková shrnula uplynulá léta, věnovaná Galerii z ruky? „Největší radost mám z toho, že se galerie stala místem setkávání, že se sem budou lidé vracet, a že se sem budou vracet právě pro ten genius loci, protože jsou v krásné přírodě, se svými přáteli a mohou obdivovat krásné sochy a obrazy.“