Ecce Homo - Prospero Lambertini

Pocházel z Bologne, města, kde se v Itálii nejlépe a nejbohatěji jí, přičemž tamní obyvatelé mají natolik rádi svůj klid, že raději vynalezli lanovku, než aby na přilehlé kopce chodili pěšky. A také, aby nemuseli nosit deštníky, obdařili město mnohým podloubím. Prospero Lambertini už ve 26 letech vykonával různé úřady při římské kurii a r. 1727 se stal arcibiskupem v Anconě. Pak získal kardinálský klobouk a v 56 letech se vrátil do rodného města jako jeho arcibiskup. V té době byl nepochybně uznávaným učencem, který udržoval čilý styk se všemi tehdejšími intelektuálními kapacitami, Voltaira nevyjímaje a napsal několik zásadních prací z dějin církevního práva.

Logo|foto:Český rozhlas

V únoru r. 1740 zemřel Klement XII. a po jeho smrti následovalo nejdelší konkláve od dob velkého schizmatu. Na jedné straně stála francouzsko-rakouská a na druhé španělsko-neapolská klika, jež se nemohly dohodnout. Kandidáti vypadávali ze hry jeden po druhém, často kvůli jedinému chybějícímu hlasu. Čtyři kardinálové během půlročního konkláve zemřeli. Ostatní se díky Bohu v polovině srpna konečně shodli a Prospero Lambertini, který na počátku konkláve jistě nebyl hlavním kandidátem, přijal úřad nejvyššího pastýře. Možná skutečně sehrál jistou roli jeho projev, v němž prý měl údajně prohlásit: "Pokud chcete mít papežem rovnou svatého, vyberte tady Gottiho, Aldobrandi by vám měl stačit, pokud chcete politika, ale máte-li na mysli upřímného člověka, zvolte mne. Proto vám také upřímně říkám, že už tu zasedáme zbytečně dlouho." Bylo tedy od počátku jasné, že Benediktovi XIV. neschází duchaplnost, smysl pro humor a naopak netrpí zbytečně ješitností či přehnanou důstojností. Kdo jiný by mohl prohlásit: "Ačkoliv v mé hrudi je uzamčena veškerá pravda, obávám se, že nemohu najít správný klíč." Samozřejmě i sympatický papež musí mít své stinné stránky. V případě Benedikta XIV. to byla jeho důvěra k některým lidem, kteří si ji nezasloužili. Francouzský kardinál Pierre de Tencin zcela podléhal své sestře, dříve řeholnici, nyní lepší kurtizáně, mimochodem matce encyklopedisty d´Alemberta a vynášel z papežova okruhu vše, co by mohlo zajímat Francii. První sekretář Silvio Gonzaga Valenti byl zase natolik nemocen, že papež většinu agendy raději vyřizoval sám. Proto také zřídil oficiální funkci padělatele (falsario), který napodoboval jeho rukopis.

Papež se pokoušel o umírněnou politiku, ale občas mu ujížděla ruka. Tak nejprve uznal Marii Terezii, poté v císařském úřadu potvrdil Karla Albrechta bavorského, ale po jeho smrti zase podpořil Františka Lotrinského. Kvůli rovnováze pak přiznal pruskému Friedrichovi královský titul. Během svého pontifikátu zřídil Benedikt XIV. římskou archeologickou akademii a na římské universitě vytvořil katedry chemie, fyziky a matematiky vybavené laboratorními přístroji. V Bologni založil samostatnou katedru pro ženy a zřídil anatomické museum. Prostě jeden z nejvzdělanějších a nejušlechtilejších mužů na Petrově stolci. Hezký den!