Ecce Homo - Marie François Sadi Carnot

24. červen 2004
Marie François Sadi Carnot

Před 110 lety byl v Lyonu zavražděn italským anarchistou Caseriem 4. prezident třetí francouzské republiky Marie François Sadi Carnot, příslušník významné francouzské rodiny, která dala zemi několik generací významných vědců i politiků. Narodil se v srpnu 1837 v Limoges v rodině politika Lazara Hippolyta Carnota a jeho dědečkem byl slavný generál a politik francouzské revoluce, Lazare Nicolas Carnot, řečený Velký Carnot, který dokázal přežít jakobínskou diktaturu i Napoleona. Jeho strýcem byl Sadi Carnot, zakladatel moderní termodynamiky a teorie tepelných strojů a bratrem Adolphe Marie Carnot, rovněž významný fyzik. Zapomenout nemůžeme ani na další generaci Carnotů, prostředním synem zavražděného prezidenta byl Ernest Carnot, též významný odborník na důlní inženýrství a ředitel řady podniků.

Sám Marie François Sadi Carnot byl vzdělán jako civilní inženýr a vstoupil do veřejné služby. Jako zásadní zastánce republikánských myšlenek byl r. 1870 Gambettou jmenován do vlády národní obrany a zároveň jako mimořádný vojenský komisař organizoval národní obranu v Normandii. Později se stal prefektem departementu Seina a po sléze byl zvolen do Národního shromáždění za departement Côte d´Or. V r. 1878 se stal tajemníkem ministra veřejných prací r. 1883 se stal předsedou rozpočtové komise a místopředsedou sněmovny a poté se na delší dobu usadil na ministerstvu financí. Pak přišla Wilsonova krize a Francie si najednou hledala nového prezidenta.

Marie François Sadi Carnot

V říjnu 1887 totiž propukl skandál, když se ukázalo, že zeť prezidenta Grévyho Daniel Wilson zneužíval svého vlivu a prodával funkce a vyznamenání. Prezident byl muž osobně čestný a o podivných aktivitách svého zetě neměl tušení, ale protože ztratil podporu kabinetu, byl nucen podat demisi. Na jeho místo se tlačil dobrodružný generál Boulanger, který měl širokou podporu lecjakého dobrodruha. Volalo se i po přímé volbě prezidenta a za této situace Clemenceau s posměšným cynismem navrhl poslat do Elysejského paláce toho nejpitomějšího a navrhl Sadi Carnota. Nebyl to spravedlivý vtip, Carnot nebyl ani hloupý, ba ani omezený nebo zbabělý. Clemenceau se jen posmíval jeho dokonalosti, s níž reprezentoval všechny republikánské ctnosti. I čtverhranný plnovous měl bezvadně přistřižen, stejně jako mluvil nosově, s perfektní dikcí a popravdě dost bezbarvě. Přesto nebo právě proto byl zvolen 616 hlasy z 827.

Otec Carnot se dožil synovy volby prezidentem a zemřel necelý rok nato. Jako by tím naznačoval, že to Sadi Carnot nebude mít ve funkci vůbec lehké. Boulangerova aféra se táhla, a kdyby neutekl do Belgie "jako účetní, který zpronevěřil peníze", hned tak by neskončila. Jen byl pokoj od dobrodružného generála, vypukla aféra Panamského průplavu. Ferdinand Lesseps byl hrdý na své dílo v Suezu a podcenil úskalí prací v Panamě. Dílo se prodražovalo a hospodaření společnosti bylo vyrážením klínu klínem. Nakonec se už nedařilo udržet aféru pod pokličkou a zasáhla až nejvyšší kruhy. Na druhé straně se však vládě podařilo dosáhnout spojenectví s Ruskem, takže 90. léta nebyla jen dobou úpadku. Carnot byl na vrcholu své kariéry i když prý neuvažoval o svém znovuzvolení. V červnu 1894 se vydal do Lyonu, kde se pořádala národní výstava. Promluvil tu na velkém veřejném banketu, ale hned na to se na něj na ulici vrhl 20letý anarchista Sante Jeronimo Caserio a poranil jej několik ranami, jimž prezident krátce na to podlehl. Důvody nebyly příliš jasné, ale o to se tehdejší anarchistické hnutí moc nestaralo. Marie François Sadi Carnot se tak dočkal velkolepého pohřbu a spočinul v pařížském Pantheonu po boku svého slavného, velkého dědečka. Hezký den!