Ecce Homo - Ludvík Svoboda

Ludvík Svoboda se narodil 25.listopadu 1895 v Hroznatíně na Českomoravské vrchovině v rolnické rodině. Za první světové války bojoval v československých legiích v Rusku, účastnil se bitev u Zborova a Bachmače a prošel i celou sibiřskou anabází československých legií. Po návratu domů dva roky vedl otcův statek, než se rozhodl pro zajištěnou existenci v armádě. V hodnostech příliš strmě nepostupoval, byl zástupcem velitele praporu, nějakou dobu vyučoval na vojenské akademii v Hranicích maďarštinu a zářijová mobilizace 1938 je zastihla jako velitele pluku.

Logo|foto:Český rozhlas

Na počátku nacistické okupace působil v Obraně národa a v červnu 1939, když mu hrozilo zatčení, ilegálně odešel do Polska. Tady velel vznikající čs. jednotce, legionu v Krakově. Poprvé se také dostal do politických třenic, neboť na velení tu nejvíce aspiroval generál Prchala, který však byl považován za nespolehlivého dobrodruha. Tak se stalo, že Svoboda přes svoji nižší hodnost setrval ve vedení našeho východního vojenského odboje. Nebylo to však bez problémů. Nejprve jej po odchodu z Polska internovali Sověti, kteří neměli daleko k tomu, aby popravili ty, kterým nevěřili (viz příklad Katyně). Svoboda unikl jen spoluprací s NKVD a díky ní byla také ze země vydupána naše jednotka. Po nějaké době totiž většina vojáků z SSSR přešla na západ, kde už se bojovalo a tak na východní frontě, jež se otevřela teprve v polovině r. 1941, začínal náš pozdější armádní sbor s nevelkou skupinou Čechoslováků propuštěných ze sovětských lágrů a stejně malou hrstkou Rusínů. V srpnu 1945 byl již dřívě opomíjený Svoboda armádním generálem a také "nepolitickým" ministrem národní obrany ČSR.

Jak to bylo s jeho nepolitičností, ukázalo se zjevně v únoru 1948, kdy na pokyn Klementa Gottwalda předvedl představitelům Národní fronty, jak armáda a zejména její špičky jdou s lidem. Vděku za to nesklidil. Do r. 1950 byl ještě ministrem národní obrany, ale pak jej vystřídal ambiciózní Gottwaldův zeť Alexej Čepička a Svoboda byl uklizen, nejprve do tělovýchovy, pak dokonce na čas do kriminálu. Bylo to ale vězení fešácké a i z družstva v rodném Hroznatíně jej nakonec vyreklamovalo přátelství se sovětskými špičkami. Už v r. 1955 se stal náčelníkem vojenské akademie v Hranicích.

Vrchol Svobodovy kariéry přišel, když byl zvolen bez oficiálního protikandidáta 30. 3. 1968, pouhých osm dní po abdikaci Novotného, prezidentem republiky. Jako prezident se zapsal do paměti v srpnu 1968 zejména tím, že odletěl do Moskvy zachránit naše odvlečené představitele. Jenže pak se stejně podílel na normalizaci a navíc se do našich dějin zařadil tím, že se mu v úřadě prezidenta zalíbilo natolik, že jej chtěl zastávat, i když jej od jara 1974 prakticky nevykonával. Nakonec muselo na pokyn ÚV KSČ Národní shromáždění změnit ústavu a 29. května 1975 byl Ludvík Svoboda zbaven funkce prezidenta, formálně ze zdravotních důvodů. Gustáv Husák nastoupil ve stejný den, což je unikum v našich dějinách prezidentského úřadu. Poslední muž Ledna, jak se někdy Svobodovi říkalo, zemřel o 4 a půl roku později. Hezký den!