Ecce Homo - Ctibor Tovačovský z Cimburka

26. červen 2004
Ctibor Tovačovský z Cimburka

Dnes je to tomu už 510 let, co zemřel Ctibor Tovačovský z Cimburka, hejtman markrabství moravského a autor významného právnického kodexu - Knihy tovačovské.

Ctibor Tovačovský se narodil někdy kolem r. 1438 na Tovačově, který tehdy držel jeho otec Jan, zemský moravský hejtman a přítel Jiřího z Poděbrad. Jan Tovačovský z Cimburka se stal klíčovou postavou husitského hnutí na Moravě, když jako stoupenec krále Zikmunda prodělal hlubokou ideovou a náboženskou konverzi. Umožnilo ji zajetí, do nějž se dostal r. 1420 za bitvy pod Vyšehradem. Po propuštění zůstal na straně kalicha a jeho nepřátele potíral v Čechách i doma na Moravě, kde často odolávat náporu vojsk Zikmundova zetě Albrechta Rakouského. Jeho syn byl jednou z nejpřednějších osobností našeho národa v 15. století. Vzdělání získal u husitských kněží, nenaučil se proto dobře latinsky, ale velmi dobře se orientoval v státnických a právních záležitostech. Jeho otec jej totiž už od dětství brával na zasedání panských soudů a sněmů. Toto prostředí ho ovlivnilo natolik, že pak mečem i perem hájil královu osobu a jeho politiku. Když dne v červenci 1467 povstala proti Jiřímu slezská Vratislav, porazil slezské vojsko v bitvě u Ptačkova. Jiří Ctiborovi plně důvěřoval, proto ho poslal v roce 1469 s posláním k polskému králi Kazimírovi IV. do Krakova, kde vyjednával o jagellonské kandidatuře na český trůn.

Ctibor Tovačovský z Cimburka

Po smrti svého otce převzal Ctibor funkci nejvyššího moravského hejtmana, působil jako dvorský sudí i nejvyšší kancléř. Když zemřel v březnu 1471 i král Jiří, vypravil se Ctibor znovu do Polska. Po kutnohorské volbě z května 1471 přijel v čele poselstva oznámit polskému panovníkovi, že jeho patnáctiletý syn Vladislav byl zvolen českým králem. Z titulu moravského hejtmana musel řešit složitou politickou situaci v zemi. Kandidatura Matyáše Korvína byla sice na kutnohorském sněmu odmítnuta, ale to nic neměnilo na tom, že ovládal velkou část zemí Koruny české včetně Moravy a stála za ním Panská jednota. Proto se mohl nechat v Jihlavě korunovat papežským legátem na českého krále a zahájit boj proti Jagelloncům. Zásluhou Ctibora Tovačovského bylo na konci r. 1476 dojednáno v Olomouci příměří, které odevzdalo Čechy do rukou Vladislava, zatímco Matyáš ovládl všechny vedlejší země. Štěstím pro Moravu bylo, že tu prakticky veškerá správní moc připadla právě Ctiborovi z Tovačova, který dokázal manévrovat mezi oběma stranami. Jako jeden z mála spravoval Moravu k jejímu prospěchu, neboť byl člověkem vysokých morálních kvalit a stoupencem práva.

List Knihy tovačovské

Dokázal to i ve svém myšlenkovém a literárním odkazu. Jeho přičiněním se už r. 1480 začalo u moravského zemského soudu při jednáních a při zápisu do zemských desek užívat češtiny namísto latiny. Morava v tomto ohledu předběhla Čechy, kde byl podobný krok nařízen až zemským sněmem 13. března 1495. Bylo to jedno z opatření, kterým chtěl Ctibor Tovačovský jako moravský zemský hejtman a dvorský sudí přispět k lepšímu uplatňování práva v zemi. Stejnému účelu měla sloužit i příručka moravského práva, jejíž název zní Paměť obyčejů, zvyklostí starodávných a řízení práva v markrabství moravském, která se dnes označuje jako Kniha tovačovská . Ctibor Tovačovský je kromě toho autorem spisu Hádání Pravdy a Lži o kněžském zboží a panování jich , které připsal králi Jiřímu. Pravda je tu alegorií kališnické církve, zatímco Lež personifikuje církev římskou. Ve spise se projevují Tovačovského mravní názory i postoj ke králi Jiřímu, kterého autor ctí a vyzdvihuje jeho lidské i vladařské schopnosti. Navíc díla pana Ctibora "vynikají jadrností jazyka a libou výmluvností", jak tvrdí Jakub Malý. A to není málo, říkám já. Hezký den!