Ecce Homo - Antonín Zápotocký

19. prosinec 2004
Ecce homo

Přiznávám, že se asi každému nezavděčím, ale rád bych připomněl, že se před 120 lety narodil Antonín Zápotocký, druhý dělnický prezident, který si chtěl zasloužit idealizované označení "táta dělníků". Jak se ale ukázalo, nestačí k tomu občas zajít do hospody a hrát na tahací harmoniku, i když se tím alespoň vnějškově odlišoval od většiny odlidštěných aparátčíků. Nakolik byl tátou dělníků se ovšem mělo ukázat nejostřeji v r. 1953, když jim před plánovanou měnovou reformou, která byla spíše loupeží, drze lhal, dokonce v masových sdělovacích prostředcích. A poté, co jeho dělníci, zejména v plzeňské Škodovce, proti tomuto zlodějskému podvodu protestovali, poslal na ně jejich "táta" s klidem lidové milice a armádu.

Antonín Zápotocký se narodil v Zákolanech u Prahy v rodině významného představitele sociální demokracie, dělnického novináře Ladislava Zápotockého-Budečského. Už od mládí se cítil jako umělec, a tak malého Toníka nechal jeho otec vyučit kameníkem. A protože se tehdy dostavovaly věže chrámu Sv. Víta, podílel se pozdější komunistický a ateistický předák na kamenické výzdobě metropolitního chrámu. Později, už jako prezident, bude rekonstrukci chrámu Sv. Víta štědře sponzorovat ze státních peněz, byť doba bude církvi vyloženě nepřátelská. Už v 16ti letech byl mladý Zápotocký politicky angažován a hned po válce se připojil k radikální levici. Ve 20. letech patřil k umírněnějšímu šmeralovskému křídlu KSČ, jež navazovalo na soc. dem. tradice a oponovalo přehnaným radikálům řízeným z Moskvy. V r. 1929 se ale připojil ke Gottwaldovu vedení KSČ, a i když si podle některých historiků vůči němu zachoval určitý odstup, je spíše pravdou, že karlínští kluci měli odstup od něj, o desetiletí staršího.

Logo

Působil pak hlavně v odborech, a protože byl díky tomu méně známý, byl spolu s Jaromírem Dolanským postaven do čela KSČ v době po Mnichovu, kdy ostatní komunisté už hledali útočiště v Moskvě. Tím se stalo, že v dubnu 1939 byl Antonín Zápotocký zatčen při pokusu o ilegální přechod hranic do Polska. Do února 1940 byl vězněn na Pankráci a pak ho čekal pobyt v koncentračním táboře Sachsenhausen. Vrátil se, na rozdíl od jiných, a hned byl zahrnut funkcemi, i když jen opatrně. Vedoucí komunisté jej směrovali spíše do odborové činnosti, kde mínili využívat jeho popularity. Proto na něj nezbylo ministerské místo, až po únoru najednou prudce povýšil na místopředsedu a po Gottwaldově odchodu na Hrad na předsedu vlády. Logicky pak v r. 1953 zdědil Gottwaldovu funkci a stal se tak jediným naší prezidentem, který zemřel při výkonu úřadu. Tedy pokud jde o výkon, pamětníci tvrdí, že o něm nemůže být moc řeči. Zápatocký byl prvním, kdo zavedl prezidentování jaksi mimochodem a tři dny v týdnu se vždy dopoledne na čas stavil do úřadu. Přesto jej v r. 1955 postihl první infarkt a o dva roky později infarkt poslední. Ostatně nebyl už žádný mladík a vědět tolik tajemství z let 50. a nesmět se o ně s nikým podělit, to také málokomu přidá. Hezký den!

Logo
Spustit audio