Ecce Homo - 13. ledna 1935 proběhl v Sársku, postaveném po válce pod dočasnou správu Francie, plebiscit

13. leden 2005
Ecce homo

Před 70 lety se Evropa, aniž to tušila, ocitla zase o krok blíže k válce. Sílící touha po sjednocení všech Němců v jednom všeněmeckém státě byla totiž toho dne zčásti naplněna. 13. ledna 1935 proběhl v Sársku, postaveném po válce pod dočasnou správu Francie, plebiscit. Drtivá většina obyvatel se vyslovila pro znovupřipojení k Německu.

Ve středověku bylo Sársko samostatným hrabstvím v rámci Římsko-německé říše a vládly tu zejména příslušníci nassavské hraběcí linie. Za výbojů Napoleona Bonaparta se v r. 1797 dostalo území poprvé pod vládu Francie a patřilo tam až do rozhodnutí Vídeňského kongresu. Poté jej jako součást tzv. Rýnských provincií připojilo přímo Prusko a jeho součástí bylo následujících 55 let do vzniku Německého císařství. V jeho konstelaci se země rozpustila do rýnské provincie a byla obnovena až po první světové válce. Roku 1919 bylo spojeno asi 440 km2 bývalé Rýnské Falce a 1480 km2 Pruského Porýní a znovu vzniklé Sársko bylo postaveno pod správu Společnosti národů s tím, že jeho uhelné doly zůstanou pod francouzskou kontrolou jako náhrada za materiální ztráty války. Proto byly také hranice nového Sárska vedeny tak, aby se v nich nacházela bydliště horníků zaměstnaných v tamních uhelných dolech. Francouzi se ovšem nezachovali zrovna takticky, když jako výkonné orgány místní správy poslali do Sárska převážně vojenské oddíly cizinecké legie ze severní Afriky. Tamní obyvatele to jen podporovalo ve snaze zbavit se takové správy a zajistit si opětné připojení k Německu.

Sárský plebiscit

V tomto smyslu agitovala na konci 20. a počátku 30. let všechna politická i občanská uskupení po celém území Sárska. Jejich činnost utlumil rok 1933 a Hitlerův nástup k moci v Německu. Nejen pro levici, ale také pro rozumné liberály byl Adolf Hitler nepřijatelným politikem a jejich hlasy ve prospěch znovuspojení s Německem proto utichly. Místo toho bylo navrženo zachování statu quo, a to až do pádu Hitlera. Demokraté jej však podcenili. Už v r. 1933 spustili nacisté na sárském území halasnou propagandu v nám známém stylu Heim ins Reich a tvrdě masírovali obyvatelstvo, aby v očekávaném plebiscitu, jenž byl předpokládán 15 let po uzavření mírových smluv, hlasovalo pro připojení k Německu. Ačkoliv demokratický vývoj podporovaly i četné autority světové kultury, dopadl plebiscit pro demokraty katastrofálně.

Zapsáno bylo celkem zhruba 540.000 voličů, z nichž jen asi 10.000 se k volbám nedostavilo. 2.124 Francouzů a jejich úředníků hlasovalo pro připojení k Francii, asi 47.000 nacisty nenakažených obyvatel bylo pro setrvání pod správou Společnosti národů a drtivá většina 480.000 voličů si dobrovolně vybrala připojení k Říši a s tím i nacismus a Hitlera. Italsko-španělsko-argentinský výbor pro řádný průběh plebiscitu konstatoval, že všechno bylo zcela regulérní a Společnost národů mohla k 1. březnu předat správu území Německé říši. Antifašisté, kteří sem dříve uprchli, museli pokračovat dál do Francie. Bez zajímavosti není, že podrobná pravidla sárského plebiscitu měla být použita i pro Československo, pokud by nepřijalo Mnichovský diktát. Hezký den!