Dřív se vejce koulela po miminkách a na kraslice se psaly milostné vzkazy

Pondělí velikonoční, koleda, pomlázky, ale zejména vejce. Kolem nich se vlastně celý tento den točí. Ať už jsou vyfouknutá a nazdobená do křehkých kraslic nebo jen natvrdo uvařená a obarvená v pestrých barvách. Ale vejce nejsou jen symbolem plodnosti, jak v rozhovoru s Jarkou Vykoupilovou vysvětlila etnoložka Eva Večerková.

„Ve starých dobách mělo vejce rituální, obřadní význam. Jsou známy kosmogonické mýty o zrození světa z vejce, například u starých Egypťanů. Druhým významem je symbolika zrození, vzkříšení. V některých barokních tiscích je znázorněn Kristus ve vejci,“ popisuje Večerková.

Také v lidových tradicích mělo vejce své místo o Velikonocích i mimo ně. Vejcem se například koulelo okolo stáda při prvním vyhánění na pastvu – aby se stádo během roku nerozuteklo. A koulelo se s ním také po těle – například po tělíčku novorozence, ale i po těle dospělých například na Zelený čtvrtek nebo Velký pátek. Vejce mělo tímto způsobem do sebe posbírat případné nemoci a zajistit tak lepší zdraví.

Kraslice potažené zlatem

Do dnešních dní z celé vaječné symboliky zbyly hlavně velikonoční kraslice. Moravské kraje oplývají celou řadou technik, ornamentů i barev, kterými se vejce zdobila a zdobí.

„Červená barva je v tom rituálním významu symbolická, je to barva života, krve. Ve velikonočním kontextu krve Ježíše Krista. Vedle červených vajíček byla oblíbená barva také zlatá. Na královských dvorech, kde se dávaly kraslice jako dar, byly skutečně potažené zlatem. Zlatistá barva, kterou vajíčkům dávají slupky z cibule, jsou vlastně takovou levnou jednoduchou variantou zlaté barvy,“ vysvětluje etnoložka.

Žlutá, zlatá barva je symbole slunečního svitu, ale i zralého obilí. K těmto populárním barvám přibyla na konci 19. století barva fialová, kterou vejce získávala díky roztoku barviva nazývaného fuchsin.

Zdobení vajec má neuvěřitelnou škálu technik i ornamentů. Za nejstarší způsob je považováno zdobení voskem – ať už batikování nebo nanášení barevného vosku. Původní ornamenty byly často geometrické a souměrné, objevovaly se i motivy rostlinné. K tradičním technikám ale patří i zdobení slámou nebo drátkování, které ale pochází ze Slovenska.

Kraslice|foto: Marek Weissbrod, Muzeum Beskyd

„Drátečky se používaly ale také u takzvaných klášterních kraslic, které jsou ve sbírkách doložené z 19. století. Základem je výdunek, výfuk, který se polepoval drobnými obrázky s velikonoční symbolikou – beránek boží, kříž a podobně. Pak se to celé potáhlo jakoby spirálovitě točenými drátky po celé ploše. V měšťanských domech tato zvláštnost bývala zavěšena například ve skleníku,“ popisuje velikonoční zajímavost Eva večerková.

Ale kraslice mohly mít i další „rozměr“, vyloženě milostný. Když přišel mládenec ke své dívce na koledu, mohl si odnést třeba vajíčko s motivem srdíčka, které neverbálně potvrzovalo city jeho milé. Když se pak gramotnost rozšířila, začaly se objevovat i kraslice s psanými vzkazy.

„Aby měly to vajíčko opravdu pěkné, nechávaly si jej dívky nazdobit od některé z žen, které byly svou zručností vyhlášené. Textíky si přinášely s sebou napsané. Například: ‚Že miluji, netajím, ale koho nepovím‘. Ale později se objevovaly i nápisy s připomenutím obce jako: ‚Srdečný pozdrav ze Stříbrnic‘,“ uvádí příklady kuriozit etnoložka z Moravského zemského muzea.