Doba krásného psaní dopisů skončila. Nad pozůstalostí básníka Jiřího Kuběny

30. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Kuběna v Jihlavě

Poslechněte si vyprávění Pavla Petra, který zpracovává písemnou pozůstalost Jiřího Kuběny, zejména jeho korespondenci.

„Doba krásného psaní dopisů, doba nádherné epistolografie už neexistuje,“ lituje básník a kurátor Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně Pavel Petr, který v současné době zpracovává písemnou pozůstalost básníka Jiřího Kuběny, především rukou psané dopisy. Sám se zamýšlí: „Nikdy jsem si nedovedl představit, že nebudu mít s kým si psát dopisy. Jádro mého myšlení je v psaní dopisů, ale ta doba skončila. To je mi nesmírně líto. Jsem úplně opuštěný, osamělý, mám jen dva adresáty, kam mohu poslat dopis zalepený v obálce klasickou poštou, a to je básník Aleš Kauer v Jihlavě a Jan Antonín Pitínský. To jsou poslední dva mohykáni, se kterými si ještě vyměňuju dopisy.“

Čtěte také

Probírat se písemnou pozůstalostí básníka a kunsthistorika Jiřího Kuběny (vlastním jménem Jiřího Paukerta, 1936-2017), která je nyní dočasně uložena v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, je pro Pavla Petra nesmírná radost a také veliký úkol. „Papír, jak je známo, je nejtěžší věc na světě,“ směje se, „když jsem to zpracovával, tak jsem měl potom dvě kila prachu v břuchu.“

O korespondenci Jiřího Kuběny říká: „Je to teď v takovém stavu, že to dáváme dohromady pro nakladatelství Aula Bohdana Chlíbce. Já dělám tu základní, dělnickou práci a jako hlavní editor bude v této edici vystupovat Jan Šulc. Korespondence je zatím pracovně rozdělena do pěti samostatných, poměrně velkých svazků – dostáváme se až k pětistovce stránek každého svazku.“

0:00
/
0:00

„Začali bychom v příštím roce vydáním oboustranné korespondence Jiřího Kuběny a Josefa Topola, druhým svazkem bude Jiří Kuběna – Jan Koblasa, třetí svazek bude velice důležitá korespondence s Václavem Havlem, to je juvenilní, raná korespondence. Je nesmírně zajímavá, museli si psát snad tři dopisy týdně, jsou tam i neznámé básně a kresby Václava Havla, takové karikatury lidí z kavárny Slávie. Potom by měla vyjít kniha korespondence s Milošem Dvořákem, která se týká vztahu Jiřího Kuběny s Jakubem Demlem. Kuběna říká, že po setkání s de facto už umírajícím Jakubem Demlem v Tasově se teprve sám zrodil jako moravský básník. Ostatní věci ne že by zavrhnul, ale už je vnímal v jiném světle. A potom se nám podařilo najít, původně jsme mysleli, že ztracenou, korespondenci s Josefem Palivcem. Dále bychom ještě mysleli na jednu samostatnou knihu různých adresátů, kde by měl být i Jaroslav Erik Frič, Ladislav Novák i jeho syn Petr, fragmenty korespondence s Ottou Stritzkem, Bohumilem Novákem, Petrem Mikešem, Jiřím Veselským. Tato mozaika by měla uzavřít Kuběnovu korespondenci.“

Pavel Petr by považoval za zázrak, kdyby se podařilo vydat i Kuběnův Román tříkrálový. „Mám ho v rukopise a snažím se ho edičně připravit.“

Natáčení s Jiřím Kuběnou na Bítově

Řady šanonů s písemnou pozůstalostí Jiřího Kuběny se nyní nacházejí v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. Nejde jen o korespondenci, ale i jeho kompletní básnické dílo včetně juvenilních textů. „Jsou tam ale i deníky jeho tatínka Františka Paukerta,“ prozrazuje Pavel Petr a ukazuje: „Je to velká skříň a ty šanony jsou ve třech řadách za sebou. Týká se to snad desetitisíců papírů. Jiří Kuběna je měl už za svého života nějak zpracované, pomáhali mu v tom kluci na Bítově, také Karel Žák, od kterého je to tady přesunuté do bezpečí instituce. Ale musel jsem projít každý jednotlivý papír po papíru, aby někde něco neuniklo pozornosti.“

Co považuje sám Pavel Petr za nejvýznamnější? – „Pro mě je důležitá korespondence s Josefem Topolem,“ svěřuje se, „to hýbe celým mým tělem, mým srdcem a duší. Jsou to úchvatné dopisy. Tam je to mládí, jiskra duchovního vztahu, který byl mezi Kuběnou a Topolem. Jirka nesmírně obdivoval jeho básnické dílo, které bylo na rozdíl od Kuběnova gejzíru, ohňostroje takové ponorné, skromné, ale mělo důslednost.“

A jak se Kuběnova písemná pozůstalost dostala do Krajské galerie výtvarného  umění ve Zlíně? „Po smrti Jiřího Kuběny Karel Žák také opustil hrad Bítov a svůj ateliér. Jeho život pokračuje o kus dál, je teď na nějaké faře, myslím ve Vratěníně, a pokračuje i ve své práci výtvarné,“ vypráví Pavel Petr. „Ale podmínky se změnily natolik, že ty věci neměl kam dát. A přívětivostí mojí domovské galerie se nám podařilo na nějaký čas ty věci, než vyjdou, umístit tady. Můžu s nimi, kdybych chtěl, dennodenně pracovat. Mám možnost je publikovat i v Prostoru Zlín. Ale po vydání knih by měla nastat další důležitá fáze, a to přesun na odpovídající místo, do vrcholné instituce, a to je v mých očích Památník národního písemnictví v Praze.“

Osud písemností bude však záležet na rozhodnutí jejich majitele Karla Žáka. „Karel Žák má autorská práva na veškeré Kuběnovo písemné dílo,“ vysvětluje Pavel Petr, „to mu Jiří Kuběna zanechal jako odkaz. Je taky vlastníkem legendárních deníků Jiřího Kuběny. Z těch se dají publikovat jenom fragmenty, to nejsou deníky typu Ivana Diviše Teorie spolehlivosti nebo Jana Hanče. Spoustu místa tam zabírají recepty, kuchyň byla pro Kuběnu důležitá. Jsou tam i kresby – Jiří Kuběna byl nesmírně zdatný kreslíř, to by se nemělo opomíjet.“ Část deníků mohla vidět veřejnost na výstavě z díla Vítězslava Nezvala a Jiřího Kuběny v Grafickém kabinetu KGVU Zlín a také v Knihovně Václava Havla, kde vyšel i malý katalog jeho výtvarných prací.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.