Copak hlas, ale herecký projev Spejbla a Hurvínka byla výzva, říká loutkoherec Martin Trecha
Martin Trecha se stal hlasem Spejbla a Hurvínka v pouhých dvaceti letech. „Se mnou se počítalo až do budoucna, ale stalo se to takhle,“ usmívá se loutkoherec.
Jako dítě ho postavičky Spejbla a Hurvínka nechávaly chladným. „Až když jsem si začal sám vyrábět loutky, tak mě to zaujalo. Marionetami jsme proslulí. Na základě toho jsem začal poznávat ty příběhy a pochopil, jak je to skvělé.“
Pro loutky se nadchl tak, že ve 14 letech napsal Heleně Štáchové, která byla hlasem Máničky a paní Kateřiny. „Řekla ne.“ Martina Trechy se ale ujal Martin Klásek, který v Divadle Spejbla a Hurvínka dělal uměleckého šéfa. „Ukázalo se, že na loutky talent mám, i když práce to byla. Nespěchalo se, počítali se mnou do budoucna. Jenže předchozí interpreti z divadla náhle odešli, takže to přišlo dřív, než jsme všichni čekali.“
Herecká zkušenost chyběla
Největší výzvou byl pro něj hlas oblíbených postaviček. „Barva hlasu postupně přicházela. Neměl jsem ale žádné herecké zkušenosti a ty mi v těch hlasech strašně chyběly. Hlavně u Spejbla – bylo mi dvacet a měl jsem dabovat padesátiletého pána. Na začátku jsem si taky myslel, že stačí jen hlas, ale to je asi ta nejmenší část z toho všeho. Musíte v tom umět i hrát.“
Popularita Spejbla a Hurvínka je celosvětová a úspěchu se těší už po mnoho generací. „My nikdo přesně nevíme, čím to je, ale jedna z možností je, že mezigenerační neporozumění tady bude vždycky. V každé době a v každé zemi. A asi je i zvláštní, že tam není ta maminka. Hlavní postavy jsou táta a syn a nějak si spolu musí poradit.“
Během představení sleduje reakce publika, hlavně dětí. „To je pro mě strašně důležité. Děti jsou upřímné, a když se jim to nelíbí, dají vám to hned najevo. Začnou dělat ruch. Tak my třeba začneme šeptat, abychom zase zaujali jejich pozornost. Ale nemusíme to zabrat vždycky,“ usmívá se.
Radost z nástrojů
Martin Trecha není jen loutkoherec a hlas Spejbla a Hurvínka, ale také hudebník. Učarovala mu příčná flétna. „Vyrůstal jsem ve vesnici v Petrově a ve Strážnici byly cimbálky. Flétnu mi jednou přinesla paní učitelka a já jsem si řekl, že to je přesně ten nástroj. Mám strašně rád nástroje. Doma už mám i harfu, klavír, xylofonky. Na Moravě máme amatérský soubor, kde hrajeme, ale mám to hlavně pro svojí radost.“
„Morava mi moc chybí, ale Divadlo Spejbla a Hurvínka je v Praze. Často ale hrajeme i v brněnské Redutě. Tak to kombinuju.“
Jak se popasoval s moravským přízvukem? Jak Hurvínek se Spejblem prožívají Mikuláše a jak se chystají na Vánoce? Kdo štěká Žeryka? Jak si sedli s Janou Mudrákovou, hlasem Máničky a paní Kateřiny? Co chystají příští rok? V rozhovoru výjimečně promluvil i hlasy Spejbla a Hurvínka. Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
