Cizincům a Čechům s laskavostí

24. srpen 2013

Zaostřeno na cizince

„Když pracujete s cizinci, kteří z velké části neumí česky, tak potřebujete mít zaměstnance, kteří jsou schopní se s nimi dorozumět“

To je jedna strana mince. Druhá ale zní: „Mně se zdá, že práci s cizinci tady moc dělají Češi a že tomu občas nerozumějí. Nerozumějí například tomu, jaké to je obcházet úřady. Když to nezažili, oni nejsou vůbec v pozici, aby to vzali blíž jakoby k tělu“. Oba názory zazní v dnešním pořadu Zaostřeno a ilustrují vývoj situace v poskytování sociálních služeb migrantům.

Přesněji řečeno, téma je angažmá cizinců v oblasti sociální práce. Nebo jinak: Cizincům a Čechům s laskavostí. Příběhy Anny Shalygini, Aliny Khairulini a Tra My Pham svědčí totiž o tom, že se tyto práce poskytují s nemalou dávkou vlídnosti, přízně, jemnosti. Ještě před několika lety účast cizinců v poskytování sociálních služeb byla skoro nemyslitelná.

Pozice klientů jim slušela více, takříkajíc vypadala přirozeně. Situace se měnila, jak se měnil migrační obraz České republiky. Ze země tranzitní se stala cílová, přicházeli do ní odborníci nebo se příchozí migranti tady vzdělávali. Je znát i inspirace ze zahraničí, kde se cizinci už léta zaměstnávají, jak v neziskových organizacích, tak ve státní správě…

Seznamy zaměstnanců ve zdejších nevládních organizacích zabývajících se migrací jsou ukázkou trendu – cizí jména přibývají. Tři příběhy v našem pořadu jsou spojeny s občanským sdružením Lačhe Čhave a s městskými částmi Libuš a Praha 12.

A nejedná se jen o poskytování pomoci migrantům z Vietnamu, postsovětských zemí, Velké Británie, Afriky, Turecka nebo Blízkého východu, kteří tam žijí. Každodenní chleba sdružení se láme v nízkoprahovém klubu Rozhledna pro děti od šesti do 15ti let, v Dominu - klubu pro rodiče s dětmi ve věku do 6ti let, v poradně, během doučování nebo na hřišti. Etnické složení jak klientů, tak i poskytovatelů sociálních služeb je smíšené.

Právě na hřišti při fotbalu jsme například natáčeli české a vietnamské kluky Dominika, Zdeňka a Viktora spolu s Alinou a Annou, které tam měly službu. O tom, jak vidí změny v sociálních sítích městských částí Libuš a Praha 12 mluví i Alžběta Smith Kiganda, výkonná ředitelka sdružení Lačho Čhave.

autor: Goranka Oljača