Centrum Malach zpřístupňuje výpovědi tisíců pamětníků hrůz 20. století

10. únor 2010

Koncem ledna bylo v Praze otevřeno Centrum vizuální historie Malach, které umožňuje přístup k filmovým svědectvím přeživších a svědků holocaustu. Ta byla zaznamenána v 56 zemích a ve 32 jazycích. Svědectví jsou sice fyzicky uchovávána na Univerzitě Jižní Kalifornie, ale mnohé univerzity a instituce ve světě poskytují možnost vyhledávání informací v tomto bohatém archivu.

Vedle Berlína a Budapešti se Praha stala třetím evropským přístupovým místem k zajímavému americkému archívu. Nahlédnout do něj můžete v Centru vizuální historie Malach, které sídlí v knihovně Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy na Malostranském náměstí v Praze. O jeho poslání hovoří Martin Šmok.

„Centrum vizuální historie Malach je přístupové místo k archivu institutu USC Shoah Foundation. Tento archiv obsahuje 52 tisíc digitalizovaných a indexovaných filmových vzpomínek pamětníků řekněme druhé světové války. Proč říkám řekněme? Protože archiv se skládá ze vzpomínek lidí, kteří spadli do vražedného víru holocaustu, protože byli označeni za Židy, ale zároveň obsahuje vzpomínky lidí, kteří se ukrývali, nebo se přidali k partyzánům, nebo kteří bojovali na západních nebo východních frontách, nebo kteří se zachránili různými způsoby útěku. A to stále mluvím o lidech, kteří byli ohroženi z toho důvodu, že byli nacistickými zákony označeni za Židy a podařilo se jim přežít.“  

Martin Šmok představuje Centrum vizuální historie Malach

Výpovědí Židovských pamětníků je v Archívu vizuální historie většina. Ale jak uvádí Martin Šmok, jsou tam i další.

„Jsou tam i interview s pamětníky, kteří přežili tu samou genocidu, směřovanou na ně ale z jiných důvodů, jsou tam vzpomínky romských pamětníků. Není tam moc interview v češtině, ale je tam velmi zásadní sbírka z území bývalého Sovětského svazu v ruštině a ukrajinštině a tamní romštině, většinou ve směsi těchto tří jazyků, což je sbírka, která myslím neexistuje nikde jinde. Jsou tam i další lokální sbírky z Maďarska, z Polska a několik interview ze Slovenska, takže to je další segment lidí, kteří měli být do posledního vyvražděni z rasových důvodů.“  

Avšak archiv neobsahuje pouze výpovědi židovských a romských pamětníků.

„Jsou tam pamětníci, kteří byli perzekuováni z politických důvodů, pamětníci, kteří byli svědky osvobození koncentračních táborů, pamětníci, kteří přežili lágry vojenských zajatců, jsou tam pamětníci, kteří byli svědky poválečných procesů s pachateli zločinů za druhé světové války. Ale jsou tam také skupiny pamětníků, které jsou relevantní pro německou zkušenost, což jsou homosexuálové, Svědci Jehovovi a přeživší programu eugeniky, který byl vlastně začátkem veškerých genocidálních pokusů nacistického Německa, kdy se pokusili vyvraždit veškeré mentálně nebo fyzicky postižené.“  

Centrum vizuální historie Malach

Je zajímavé, že americká nadace zaznamenala tolik výpovědí romských pamětníků v zemích bývalého Sovětského svazu. Zajímalo mě, kdo je natáčel.

„Tak, jako všechna interview, je natáčeli místní vytrénovaní tazatelé nebo moderátoři, kteří měli na starost, speciálně v tomto případě, opravdu jednat s pamětníky na čistě osobní úrovni. Na území bývalého Sovětského svazu organizace většinou nefungují tak, jak by měly. Nebo lépe řečeno v té době, kdy my jsme tam sbírali interview, to znamená v polovině devadesátých let, organizace nefungovaly tak, jak by měly a jediná šance, jak se dostat k pamětníkům, bylo vypravit štáb tam, kde je velká ještě tradiční romská populace a hledat pamětníky. Díky tomu se sesbírala interview od tradičních kočujících lidí, kteří přežili masové střílení do masových hrobů.“  

Rozhovory s romskými pamětníky jsou velmi přínosné nejen pro romskou historii.

„Rozhovory jsou unikátní jak pro romskou historii, tak pro historii druhé světové války, tak pro místní historii, jsou fascinující i pro historii Židů v těch místech, protože romští svědci jsou většinou jediní svědci, kteří přežili a můžou říct, co se s tou místní židovskou populací stalo, protože na masovou vraždu čekali společně. Opakuje se to velice často na východních územích, že u masového hrobu nacisté sehnali všechny, které plánovali zavraždit, Židy, Romy, domnělé komunisty a pak je tam všechny povraždili. Z každého masového hrobu, když někdo přežil, mohli utéct jeden dva, víc ne. Z tohoto důvodu jsou to také velice důležitá interview, protože v dnešní době mnoho lidí a organizací se snaží mrtvé z masových hrobů rozdělovat a hádat se o to, kdo v masových hrobech je, jestli je to židovský hrob, nebo romský hrob, nebo ruský hrob, nebo armádní hrob. Ale ono to nejde! Na východních územích speciální komanda německé armády vraždila naprosto plošně, a stejně tak, jak oni vraždili lidi dohromady, tak my nemůžeme mrtvé rozdělovat.. Z tohoto důvodu je to velmi důležité pro vzdělávací aktivity.“  

V Archívu vizuální historie se dosud nachází 407 výpovědí Romů a Sintů, které jsou natočeny v 17 jazycích. V češtině jsou zaznamenány 3 rozhovory a slovenština je zastoupena v 6 výpovědích.

Spustit audio