Celý život šije a vyšívá kroje. V sedmdesáti letech i 12 hodin denně

6. duben 2017

Jeden droboučký křížek vedle druhého. Hodiny a hodiny trpělivé práce stojí za každým novým kopanickým krojem. Eliška Křížková ze Starého Hrozenkova se tomuto nevšednímu umění učila už jako devítileté děvčátko.

I když lidových krojů jsou desítky, ten kopanický mezi nimi vyniká. Říká se o něm, že je bohatý a přesto chudý. „Kroj vypadá chudobný, nejsou u něj žádné nadýchané spodnice, ale hodně se od ostatních krojů liší například právě barevností,“ vysvětluje jednasedmdesátiletá Eliška Křížková ze Starého Hrozenkova.

Větší odbornici na kopanický kroj bychom jen těžko nechali. Však jí kroje ke spravení, vyprání, zkompletování nebo rovnou i vyšití nosí lidé z daleka i blízka. Sama říká, že mnohé ženy dokáží kroj vyšít, ale „dát ho dohromady“, to už je jiná.

„Sú rukávce, leknica, potom je na to sak a zástěra. Těch součástí není moc. Vyšije se to na vyšívací plátno a to se přišívá na bílé plátno. Leknica má ještě sukňu z piketu, to je taková vroubkovaná látka. Ten materiál je zvlášť utkaný, přestal se ale vyrábět v 50. letech, tak nám ho udělali na zakázku,“ vysvětluje Eliška Křížková.

Výšivky jsou vypracované droboučkými křížky.

Vytvořit na látce ony vroubky není rozhodně nic snadného. Látka se polévá horkou vodou a skládá se do proužků širokých asi tři milimetry. „Je to přes čtyři metry v té sukni. Jednou jsem to spočítala a v té sukni je těch vrúbkú víc jak 1100 a musí se vytvořit svrchu až dolů, k sobě natlačit a nechat uschnout,“ popisuje zvláštní techniku odbornice na kroje.

Rukáv leží na vroubkované suknici. Ta se do drobných skladů ručně tvaruje po každém vyprání

Není divu, že na takové dílo si žena v kroji nesmí sednout, protože by se vroubky polámaly a zničily.

O krojích se paní Křížková začala učit už jako malé děvčátko. Její maminka i tetičky totiž kroje praly. Co se u dnešního oblečení může jevit jako trivialita, je u bohatě vyšívaného kroje hotová věda.

Nejen vyšití, ale i sestavení celého kroje je hotová věda

„Staré kroje se vyšívaly vlnou a to hrozně pouští barvu. Musí se u toho stát a hned to dávat do vody, nejprve do vlažné, pak do studené a dobře to vymáchat. A hned naoctovat,“ konstatuje paní Křížková. A sukně se musí řasit do vroubků po každém praní.

A co teprve když přijde na vyšívání. Základní křížkové vzory tehdy devítiletou Elišku učila její tetička. Když pak děti paní Křížkové začaly chodit do folklórního souboru a donesly domů staré a roztrhané kroje, pustila se do jejich opravování. Některé postupy se učila tak, že kroj opatrně párala a zkoumala, jak je ušitý.

Pouhé ušití pánské košile, a to bez výšivek, trvá devadesát hodin.

„Ona to není jen ta výšivka. Když chcete dát kroj dohromady, tak tam jsou všelijaké spojové stehy, řetízky a další,“ popisuje.

I samotné ušití kroje je věda, což dokazuje, že řada lidí přinese paní Křížkové vyšité součásti a nechává si od ní kompletovat celý kroj. Paní Křížková jednou změřila, jak dlouho jí trvalo ušití pánské košile bez výšivek. Došla k neuvěřitelnému číslu devadesát hodin.

Tradiční motiv pánské vesty se srdcem a sedmi tulipány měl nositele magicky ochraňovat.

V zimě se šití a vyšívání věnuje deset i dvanáct hodin denně. Paní Křížková říká, že kdyby se měla šitím krojů živit, byly by neprodejné. Jednou si nechala od profesionální firmy nacenit kopanický kroj. Firma na kalkulaci pracovala půl roku a pak ženský kroj ocenila na 50 tisíc korun a pánskou košulu na 22 tisíc.

Celé povídání Elišky Křížkové s moderátorkou Apetýtu Jarkou Vykoupilovou si můžete poslechnout v úvodu článku.

autor: ska
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.