Času v životě není tolik, abychom pracovně dělali něco, co nás baví jen na 50 %, myslí si hudebnice
Hudebnice, herečka, režisérka, psycholožka a zakladatelka projektu Pěstujeme příběhy. Od herectví se Eva Kratochvílová dostala až k vydání CD s vlastním žánrem, který nazývá sing-telling. Její láskou jsou příběhy, ty ráda sdílí s ostatními ve všech podobách.
Od herectví se Eva Kratochvílová postupně odklonila, protože jí se dvěma dětmi nešel skloubit pracovní rytmus v divadelním angažmá. „Zkusila jsem si pár let v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, ale zjistila jsem, že mě baví být víc autorkou než interpretkou. A taky jsem si chtěla vyzkoušet psychologii, kterou jsem vystudovala. Před tím, než jsem měla děti, jsem pracovala v pasťáku. A realita herecké i psychologické praxe mi docela vyrazila dech.“
Než se začala věnovat vlastní tvorbě, přestěhovala se do vesnice v okolí Brna – vlastní bydlení pro ni bylo nutným prvním krokem. „Hledala jsem svůj tvůrčí tah, potřebovala jsem se bytostně usadit a vědět kam patřím. Zabydlela jsem dům, pak se mi narodily dvě děti. Potom mi došlo, že už se nemůžu vrátit do angažmá. Času v životě není tolik, abychom pracovně dělali něco, co nás baví jen tak na 50 %.“
Mezi bývalými kolegy má dodnes kamarády, hereckou profesi dnes vidí s nadhledem. „Představit se a říct ‚Dobrý den, jsem herečka‘, je nepříjemné, ale moje realita se naštěstí s dětmi rozšířila. Byli jsme zvyklí ze studia Dům od režisérky Tálské, že když je premiéra, tak se jakoby zastaví čas a všechno se soustředí jenom na tu premiéru. Svět je ale větší než divadlo,“ zamýšlí se Kratochvílová.
Kromě toho, že zpívá s lidmi na svých hodinách, chystá i CD. „Teď jsem šťastná. Při přípravě desky už se dostávám postupně k profesionálním muzikantům a také si to celé sama režíruji – to mě moc baví. Myslím si, že když se umění věnujete, tak proto, že nemůžete jinak.“
Jaké nejčastější mýty a představy panují kolem zpěvu? Proč se jako malá bála cvičit na violoncello? Jak propojuje psychologii s uměním a proč ji nenaplňovalo hrát v seriálech? Poslechněte si v rozhovoru s Janou Kobylinskou.
Související
-
O cestování, rituálech a tradicích našich předků s výtvarnicí Martinou Svozilovou
Martina Svozilová je výtvarnice, matka tří dětí, cestovatelka a milovnice tradic a lidových obyčejů našich předků.
-
Regionální mluva a folklór lidi spojuje. S dialektoložkou Martinou Ireinovou o nářečí
„Nářečí, to jsou naše kořeny. Je to něco, co nás spojuje s místem, odkud pocházíme,“ zamýšlí se nad významem regionální mluvy dialektoložka Martina Ireinová.
-
Z lidí se stávají konzumenti kultury a obecně se málo zpívá, myslí si člen mužáckého sboru
„Bez našich žen by to nešlo – nastrojí nás, nažehlí, zaslouží si poděkování,“ říkají Martin Radkovič a František Tichý, kteří v rozhovoru mluvili o fenoménu mužských sborů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
