Bývalý vojenský areál Koryta u Bartošovic se mění ve velký ovocný sad

30. listopad 2018

Ekologové tam o víkendu s pomocí asi tuctu dobrovolníků vysadili 140 ovocných stromů převážně místních odrůd. Rostou mezi opuštěnými armádními stavbami včetně obřích podzemních nádrží.

S Petrem Libosvárem z Českého svazu ochránců přírody ve Studénce nahlížíme do obrovské nádrže. Teda tam se to úplně rozléhá ten zvuk. „Je tu celkem šest kerosinových nádrží. Sad tady už částečně byl, vidíme tady staré stromy – nějaké hrušně, mirabelky, i nějaké švestky se tu najdou. A my se ho snažíme právě trošku obnovit, respektive zvětšit,“ popisuje Petr Libosvár.

„A hlavně tady sadíme staré odrůdy, chceme je dostat zpátky do přírody. To znamená, že to bude zároveň sad, odkud bychom rádi brali rouby a pak je dostávali mezi lidi. Je to projekt Českého svazu ochránců přírody z Nového Jičína, záchranné stanice z Bartošovic. A mají to kousek, můžou to tady vypásat ovcemi, můžou to tady různě využívat,“ vysvětluje ochránce přírody.

V Bartošovickém sadu zachraňují genofond starých odrůd jabloní a hrušní

Bartošovický sad v květu na jaře

V Bartošovicích na Novojičínsku mají ovocný sad, ve kterém rodí jablka stoleté stromy. Na jednom místě tady roste ojedinělé množství starodávných odrůd ovocných stromů, ze kterých v tomto kraji sklízely plody už mnohé předchozí generace.

„Je tu část odrůd, které jsou v podstatě klasické, většinou původu francouzského, popřípadě belgického. A pak jsou tu odrůdy, které jsou vyloženě typické jenom pro tuto oblast. Když je něčeho příliš hodně na jednom místě, tak už to ztrácí to takové kouzlo. Takže je důležité, aby tu byl takový ten správný poměr,“ dodává pomolog (ovocnář – pozn. red.) Ondřej Dovala.

Podle něj bude zapotřebí velké péče, protože zdejší podmínky jsou drsné. „Tady byla kdysi stržena ornice, tak v podstatě se sadí do toho podorničí, do jílu,“ říká Dovala s tím, že první plody by tady mohly vyrůst za čtyři až pět. Plnou sklizeň ale očekává zhruba za deset.

A co pak bude s ovocem? „Tak samozřejmě na pálenku, v budoucnu. A bylo by fajn, kdyby se tady někde objevila sušárna, že by se to dalo i sušit a právě zpátky dostávat mezi lidi, když je otvírání, zavírání Poodří, dá se to prostě nabízet,“ usmívá se Petr Libosvár.

autor: Michal Polášek
Spustit audio

Související