Byla to dlouhá cesta, ale mám tu čest, že budu poprvé v dějinách Česka učit akordeon na AMU, oznamuje akordeonista Horák

Horák sám sebe označuje za propagátora akordeonu. Baví ho vymýšlet nové projekty a nabízet publiku netradiční spojení akordeonu s jinými nástroji, organizovat netradiční festivaly, různé letní akademie a podobně.

„Mám hrozně rád, když mohu vždy publiku ukázat akordeon v různé rovině. A málokdy se mi stane, aby po mém koncertu třeba někdo nepřišel a neřekl: Netušil jsem, že se na něj dá i takto hrát,“ svěřuje se.

Čtěte také

Když jsem s Mišíkem hrál v kapele, byla legrace, ale nezbohatl nikdo, vzpomíná hudebník Nejezchleba

Sám na akordeon hraje od dětství. Připomíná, že pochází z Polabí, kde tento nástroj byl a je oblíbený.

„Tam když si zajdete na nějakou chalupu, buďto na skříni nebo někde pod postelí vždy harmonika či akordeon leží. Dodnes se na většině hudebních škol také tato hra vyučuje. Takže je to nástroj, který je velmi populární,“ přibližuje Horák.

Díky širokému spektru amatérských hráčů na akordeon je podle něj nástroj v Česku považován za lidový. Dávno už ale také pronikl i na koncertní pódia a do klasické hudby.

Ruční výroba akordeonů a heligonek má v Hořovicích dlouholetou tradici. Zájem o tyto hudební nástroje stoupá i mezi mladšími hudebníky|foto:Barbora Kvapilová, Český rozhlas

„Já už teď nemám úplně rád, abych musel snášet nějaké argumenty, proč je to koncertní nástroj. Protože už jsme si prostě tu pozici tak vydobyli, že jsme tady,“ vysvětluje virtuoz a prozrazuje i jednu novinku:

„Poprvé to tady ode mě všichni uslyší. A nejen laikové, ale i odborníci. Mám tu čest, že začnu v akademickém roce 2023/24 vyučovat poprvé v dějinách České republiky na Akademii múzických umění v Praze hru na akordeon. Byla to dlouhá cesta.“

Pravá, levá a ještě měch

V současné době Horák vyučuje hru na akordeon na Pražské konzervatoři. Zájem o studium nástroje je podle něj u mladých lidí velký.

Čtěte také

Přední český pianista Ivo Kahánek nemá doma televizi, aby nemusel zkoušet svou pevnou vůli

„Mám velmi úspěšné studenty, kteří vyhrávají různé soutěže, třeba i televizní a rozhlasové mezinárodního typu. Jsou to takoví nosiči úspěchů a mladí k nim vzhlíží a byli by rádi jako oni. Takže musím zaklepat, momentálně je zájem o ten nástroj velmi velký,“ přiznává.

Zajímavé podle něj je, že se více potkává s hráčkami než s hráči. Hra na akordeon přitom není jednoduchá. Navíc normální koncertní nástroj váží kolem 13 až 15 kilogramů.

„Takže metoda, když se hrávalo ve stoje, už teď opravdu nejde. Hrajeme vsedě a máme svůj způsob hraní, kdy nástroj leží na noze. A přestože to není úplně jednoduché, už víme, jak se k němu postavit.“ 

„Na akordeon se musí hodně cvičit. Hráč ho musí ovládat pravou i levou ruku a ještě do toho měch. A ještě tam je také registrace, takže musíte ovládat registry. Navíc existuje mnoho druhů toho nástroje, takže v té pravé nemusí být jen klávesy, ale často i knoflíky,“ vysvětluje náročnost hry na akordeon.

Jak souvisí akordeon s argentinským tangem? Čím mu učaroval Astor Piazzolla? Jak si našel akordeon místo v symfonickém orchestru? Existuje dost autorů soudobé akordeonové hudby? Zraje akordeon se stářím jako housle? Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.