Básníci, kteří si zahrávali se životem, v překladech Radka Malého

12. leden 2018
Radek Malý

Zlínské nakladatelství Archa vydalo výbor překladatele a editora Radka Malého Prokletí básníci německé poezie. Čtvercovou publikaci ilustroval Pavel Preisner.

„Každý, kdo absolvoval byť jen základní školu, o prokletých básnících někdy slyšel. Ale slyšel pravděpodobně o prokletých básnících francouzských,“ vysvětluje Radek Malý. „Jména jako Verlaine, Rimbaud nebo Baudelaire patří k literárnímu kánonu. Ale nejsem první, kdo se pokouší tuto metaforu, kterou vymyslel Paul Verlaine, aplikovat na jiné autory.“

Básník, překladatel a editor, germanista Radek Malý upozorňuje, že v období německého expresionismu tvořili autoři, které dnes vnímáme v rámci expresionistického hnutí, ale zároveň jejich individuální dílo tuto dobu přesáhlo. Navíc jeden z těchto autorů, Georg Trakl, napsal přímo báseň nazvanou Proklatci. „On proklatost přímo vzývá, přivolává. Proto jsem nazval antologii čtyř německých expresionistických básníků Prokletí básníci německé poezie.“

V antologii můžeme číst básně Georga Heyma, Jakoba van Hoddise, Gottfrieda Benna a Georga Trakla. „Jejich osud jako by už od počátku přivolával tragičnost. Jsou to básníci, kteří si zahrávali se životem a zkoušeli, kde jsou hranice umění,“ uvažuje Malý. „Jediný z nich, ten nejcyničtější, Gottfried Benn, se dožil vyššího věku. Jinak vesměs umřeli mladí za tragických okolností.“

Všichni čtyři básníci se už dočkali samostatných knižních překladů do češtiny, nikdy ale nefigurovali v této podobě v jedné knize. „Vydal jsem asi před deseti lety antologii Držíce v drzých držkách cigarety, která už je naprosto nedostupná,“ připomíná překladatel. U Gottfrieda Benna a Georga Trakla se mu ale nyní podařilo uskutečnit i ediční objevy. „Jsou tam básně, které dosud nebyly přeložené do češtiny. U Gottfrieda Benna na mě čekala jedna taková v závěrečném svazku jeho sebraného díla – báseň Slepé střevo. Tuto báseň původně zařadil do své první skandální sbírky, ale posléze ji vyřadil a vlastně se o ní vůbec neví.“

Ke druhému nálezu došlo v lednu 2017 v jedné soukromé knihovně ve Vídni. Text je datován rokem 1911. Radek Malý vysvětluje: „V případě Georga Trakla se v jeho pozůstalosti objevila dosud neznámá báseň Hölderlin, věnovaná tomuto básníkovi, kterého Trakl obdivoval. Byl to velký objev, muzeum Georga Trakla v Salcburku báseň koupilo a její text je zveřejněn na internetu. Takže po stu letech, kdy byl prvním překladatelem Trakla do češtiny a vůbec do jakéhokoliv jazyka Bohuslav Reynek, je čeština opět první, protože hbitě zareagovala na nově objevenou báseň.“

Byli tito básníci solitéři, nebo se scházeli v kabaretech? „Georg Heym a Jacob van Hoddis působili v Berlíně, znali se a obdivovali, ale zároveň si záviděli talent. Gottfried Benn byl profesí lékař, praktik, a ke svému vidění světa se propracovával přes dění ve své rodině. Kontakty udržoval, ale nikdy nebyl v žádném uskupení. Byl to osudový muž básnířky Else Lasker-Schillerové. Georg Trakl se s expresionismem zčásti protínal a zčásti míjel. Publikoval v expresionistických časopisech, ale rakouských,“ vysvětluje Malý. „Ten společný prvek je vize rozkladu světa, který byl tehdy skutečně na rozpadnutí, jak se pak ukázalo s vypuknutím první světové války.“

Poslechněte si delší rozhovor s Radkem Malým a ukázky poezie německých proklatců v podání Jiřího Valůška a v režii Lukáše Kopeckého.