BáSnění Zdeňka Volfa

Narodil se v roce 1957 ve Valašském Meziříčí. Maturoval na SZTŠ, obor veterinární v Kroměříži, ale kvůli nepřijetí k dalšímu studiu nastoupil jako inseminační technik na Bruntálsku (1976–1980). Po svatbě se přestěhoval za manželkou, pracoval jako nákupčí dobytka na jatkách v Kroměříži a nyní jako soukromý inseminátor v okrese Brno-venkov, v okolí Mohyly míru. V roce 1982/83 docházel k mimořádnému studiu českého jazyka a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdejší UJEP). Věnoval se judu, józe, meditacím, makrobiotice, nakonec však přistoupil k obnově křtu z dětství (1990/91 – charismatická obnova při komunitě Emmanuel v Brně). Je otcem čtyř dcer, bydlí v Brně-Tuřanech.

Zdeněk Volf publikoval v řadě časopisů, sborníků a antologií. Doposud vydal sedm básnických sbírek: Řetězy a ptáci (Arca JiMfa, 1999), K svému (Host, 1999), Stahy (Petrov, 2003), A mrvě prsteny (Protis, 2007), Až na poslední pohled (Barrister & Principal, 2013), Před modlitbou přiložím (Protimluv, 2017), Žasl jsem od pily (Herberk a Weles, 2018), básnický deník Srdcář (Dybbuk, 2008) a esej K individuaci krátké básně / Oknem překladu (Protimluv, 2021).

K vydání připravil pozůstalost prokletého básníka Oldřicha Ludvy Kozlowského Příběh na rozpálené žíly (Sursum, 2007), básnickou antologii na téma zvíře, chlév, dvůr, pastva, jatky Chlévská lyrika aneb Zvířata nám odcházejí ze života (Sursum, 2010) s fotografiemi Jindřicha Štreita, výbor z veršů výtvarníka Petra Veselého Jundrov (Větrné mlýny, 2014), výtvarnou monografii zemřelého přítele malíře a grafika: Ladislav Laštůvka (Pavel Laštůvka, 2016), třetí pozůstalostní sbírku Tomáše Mazáče Kde končí tvé jméno, začíná moje AMEN (Herberk a Weles, 2019) a básnickou antologii Krátká báseň / Pokus o doménu cz (Protimluv, 2020).

Příležitostně píše recenze a eseje.