Barvy z přírody: Barvířské rostliny používali naši předkové odnepaměti
Od jemně růžové přes zářivě žlutou a zelenou až po sytě červenou nebo tmavě hnědou. Příroda nabízí překvapivé množství barev – stačí vědět, kterou rostlinu a její část použít. Barvířské rostliny využívali naši předkové po staletí k barvení vlny, lnu, hedvábí i dalších textilií. A některé z nich dokázaly vykouzlit opravdu výrazné odstíny.
Mezi barvířské rostliny patří například rmen barvířský, třezalka tečkovaná, jasan, celík zlatobýl nebo ořešák. Záleží přitom nejen na konkrétním druhu, ale také na tom, kterou část rostliny použijeme. Jinou barvu mohou dát květy, jinou listy, stonky nebo kořeny.
Důležitou roli hraje také takzvané mořidlo. To pomáhá barvu ustálit, zvýšit její trvanlivost a zároveň může ovlivnit výsledný odstín.
„Pro ustálení barvy, zvýšení trvanlivosti a zvýraznění odstínů je potřeba použít mořidlo, tedy různé chemické sloučeniny; používá se také ocet, kamenec, vinný kámen, ale i moč. Mořidlo ovlivňuje výsledný odstín. Některá mořidla je dobré používat jen pro vlnu a hedvábí, tedy vlákna živočišného původu, a jiná pro vlákna rostlinná,“ vysvětluje Jarmila Skružná, vedoucí oddělení etnobotaniky a prezentace botaniky Botanické zahrady hlavního města Prahy.
Z kopřivy zelená, ze svízele růžová
Při správné kombinaci rostliny a mořidla dokáže příroda vykouzlit překvapivě širokou paletu barev. Afrikán s kamencem obarví látku na zlatožluto, měsíček zahradní vytvoří žlutý odstín a kopřiva dvoudomá dokáže v kombinaci s různými mořidly vytvořit několik odstínů zelené. Listy bezu černého mohou se zelenou nebo modrou skalicí dát zelenou barvu.
A nechybí ani růžová. Kořen svízele syřišťového s kamencem vytvoří odstíny od růžové až po červenou. Mladé výhonky ostružiníku zase mohou látku obarvit na krémově hnědo. Nať rdesna barvířského překvapí modrou barvou.
Rostliny uměly obarvit látku na modro i červeno
Některé barvířské rostliny měly v minulosti mimořádný význam a jejich barviva se využívala po staletí. Světlice barvířská ukrývá v květech červené i žluté barvivo. V minulosti se s ní barvilo například hedvábí a lněné látky a využívala se také k přípravě barevných líčidel.
Na jasně žlutou se barvila vlna a hedvábí pomocí rezedy žluté a kamence. Se skalicí mohl vzniknout také olivový odstín. Pokud se použil chlorid cínatý, výsledná barva se posunula až ke žlutooranžové.
Na modrou se používal boryt barvířský, jehož výtažek znali už Keltové. Získávaly se z něj především modré a purpurové odstíny textilií.
Kručinka barvířská zase dokáže při použití kamence vytvořit krásně žlutou barvu. Využívaly se její kvetoucí vrcholky větviček společně s květy.
A pokud bychom chtěli opravdu výraznou červenou, přišla na řadu mořena barvířská. Její kořeny obsahují barviva alizarin a purpurin a používaly se k získání sytě červených odstínů. K tomu se využívala barvicí lázeň z kořene a jako mořidlo kamenec a vinný kámen.
I obyčejná rostlina tak mohla být pro naše předky malou přírodní barvírnou. Stačilo vědět, co z ní použít, jak ji zpracovat a čím barvu ustálit. Zkuste to.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
