Autor Aristokratky: Přece se nebudu válet v písku jako nějaká blbá velryba
Plachý kastelán z Milotic píše knihy, u kterých se čtenáři smějí nahlas. A také čte Boženu Němcovou, chová husy, slepice a pávy a vůbec se nepovažuje za spisovatele.
Vydal už třetí knihu úspěšné série o chudé aristokratce a oslavil padesáté narozeniny. S Marcelou Antošovou mluvil Evžen Boček, kastelán milotického zámku, nejen o svých knihách, ale také o své každodenní práci.
Oblíbený autor přiznal, že nebýt brněnského nakladatele, spisovatele a básníka Marina Reinera, veselé peripetie rodiny Kostkovy z Kostky by nejspíš nikdy nespatřily světlo světa.
„Jeho tehdejší nakladatelství Petrov vydalo Deník kastelána (prvotina, kterou publikoval pod pseudonymem Jan Bittner pozn.red.). A někdy osm let poté jsem ho náhodou potkal v Brně a dali jsme se do řeči. Zajímalo ho, jestli něco píšu. A když jsem řekl, že ano, tak mě požádal, ať mu to pošlu. No a za tři dny mi volali, že se to musí vydat a tak vznikla první Aristokratka,“ vypráví Evžen Boček.
Su ten borec, co spravuje záchody a křičí na lidi, co jezdí na kole v parku
Nebýt této náhody, nejspíš by Poslední aristokratku přepisoval doma dodnes. Se skromností sobě vlastní nepředpokládal, že by jeho kniha mohla vyvolat nějaký zvláštní zájem.
„Když ji vydali v nákladu asi 1500 kusů, přišlo mi to moc. Ale říkal jsem si, že by se to snad mohlo prodat a všichni zaměstnanci a celá rodina dostali za úkol si knížku koupit. Druhý díl pak vyšel v nákladu pěti tisíc a to jsem jim říkal, že se zbláznili, že tolik příbuzných a známých nemám,“ popisuje svůj údiv, když se na podzim 2013 prodeje jeho knih „rozjely“.
Když se tedy na Velkém knižním čtvrtku knihkupectví Kosmas dozvěděl, že prvních dvou dílů jeho knih se prodalo už 150 tisíc dílů, byl v šoku. „Beru to jako cosi podivného, takovou zvláštnost. Zvlášť když mě strčí na pódium se skutečnými spisovateli, připadám si nepatřičně. Já nejsu spisovatel a nikdy nebudu, psaním se bavím,“ hájí se milotický kastelán.
Když má přiblížit svou každodenní práci, krčí rameny. „Teď jsem to říkal někomu v Praze. Já su ten borec, který se stará, aby na zámku splachovaly záchody a co křičí na lidi, aby nejezdili na kole po parku,“ konstatuje suše.
Už bez nadsázky samozřejmě dodává, že k jeho práci patří i plánování oprav, najímání personálu i sezónních průvodců. A mimo to na zámku chovají také husy, slepice a pávy. Tito pernatci pak v sezóně představují další atrakci pro návštěvníky.
„Přitom v Miloticích měl před šedesáti lety husy úplně každý. A rodiče a prarodiče, kteří dětem husy v parku ukazují, často říkají, že je měli doma nebo u babičky, když byli malí,“ dodává Boček. Ač chov husí najdete i v knihách o aristokratce, nejde o předobraz. Souslednost byla totiž přesně opačná – nejdříve o nich Evžen Boček napsal v knize a teprve potom se pustil do jejich chovu.
Dovolenou u moře? Nebudu se válet v písku
Práce okolo zámku, na kterém i žije, nekončí ani po sezóně, která byla letos mimořádně úspěšná. Doma je ostatně velmi spokojený, cestování rozhodně nepatří mezi jeho koníčky.
„Jednou jsme s dětmi byli u moře a byl to pro nás všechny svorně ten nejhorší zážitek. Za tři dny jsem nevěděl, co tam mám dělat. Válet se v písku jako nějaká blbá velryba? Děti to také přestalo bavit, i když byly malé,“ popisuje autor, který nejraději čte české klasické autory.
Mezi jeho oblíbence patří Božena Němcová nebo Jindřich Šimon Baar. „Ty knihy jsou nádherné, krásně napsané a strašně klidné. Jsou pozitivní, milé, a když je dočtete, je vám dobře. Ne jako současné knihy. Stačí mi přečíst si záložky v knihkupectvích – to je samá bestiální vražda, perverze, úchylky a v lepším případě deprese. Nechci, aby na mě padaly po přečtení knížky deprese,“ hodnotí současnou nabídku bestsellerů Evžen Boček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.