Asi jsem byl jediný, kdo tomu rozuměl, říká o opeře Sternenhoch její překladatel do esperanta

16. únor 2021

S esperantistou a překladatelem Miroslavem Malovcem si povídala moderátorka Lucie Hostačná o umělém jazyku, ve kterém dodnes vysílají některé rozhlasové stanice. V minulosti k nim patřil také brněnský rozhlas. V čem je pro něj největší přitažlivost esperanta? Jak moc se esperantu podařilo proniknout do divadelního světa nebo na filmové plátno?

„Přehled esperantské gramatiky mě nadchnul, během pár hodin jsem se to naučil. Ale naučit se mluvit, to je něco jiného,“ vzpomíná na své začátky překladatel Miroslav Malovec.

Výslovnost a logická gramatika prý bylo to, proč upřednostnil výuku esperanta před angličtinou. „Nemám dobrý sluch, já tu angličtinu prostě neslyším, i když jsem se ji tři roky učil. „Esperanto je pro mě jazyk kultury, takový můj třetí kulturní světadíl – znám českou literaturu, tu světovou a esperantskou.“

Ve 30. letech 20. století znali vysílání z Brna lidé napříč Evropou – a to pod názvem Verda stacio (Zelená stanice). Brněnští tvůrci totiž pravidelně vysílali i v univerzálním umělém jazyce, tedy v esperantu. To už od roku 1922 znělo z rádií třeba v USA a ve Velké Británii. Statistika z roku 1933 spojuje esperanto s 83 rozhlasovými stanicemi po celém světě.

Proč esparenato nevydrželo jako komunikační jazyk? „Na to byla krátká doba. Než se angličtina stala světovým jazykem, trvalo to přes půl tisíciletí,“ myslí si Malovec. A esperanto znal před 130 lety jediný člověk.

S jakými slovními hříčkami se musel Miroslav Malovec potýkat, když překládal pohádkovou knihu a jakou zkušenost si odnesl z Národního divadla v Praze, kde se v esperantu zpívala opera Sternenhoch? Poslechněte si celý rozhovor!

autoři: Lucie Hostačná , lop
Spustit audio

Související